Slimáci, bludičky i klima. Horor může být všechno
Horory čteme, koukáme na ně, bojíme se a milujeme to. Právě o tom, z čeho a proč máme strach a co nás na tom láká, si na živém natáčení podcastu Lit povídali Kateřina Surmanová, Petra Klabouchová a Tonda Tesař.
„Slimáci. Já je nezvládám, nedávám a nezajímá mě argument, že mě nedoženou,“ odpovídá spisovatelka Kateřina Surmanová na rozehřívací otázku, čeho se nejvíc bojí. „On existuje horor Slimáci. Román, kde slimáci zmutují, žerou lidi a ti, kdo přijdou do kontaktu s tím slizem, stávají se zombíky,“ přidává si publicista Tonda Tesař.
Autoři a autorky se pak zamýšlejí i nad nadpřirozenem. „U nás na Šumavě se o tom nesmí mluvit. To je takové pravidlo. Když má člověk pocit, že něco takového zažil, má si to nechat pro sebe, protože problém začne, když o tom začne mluvit,“ říká Petra Klabouchová. Šumava hraje v jejích románech důležitou roli. Do žánru hororu se ale pustila až s novinkou Ignis Fatuus.
Kateřina Surmanová má na kontě delší řadu hororových románů, například Šepot z lesa nebo Tři Sekery. „Trend v hororu je fúze, jako v kuchyni, zkouší se, co jde dohromady. Začínají fungovat i místní legendy, folklór,“ popisuje spisovatelka, kam žánr směřuje. „Je to ekologický román, motivy klimatické krize,“ doplňuje Tonda Tesař.
Co teď Katku, Petru a Tondu v hororu nejvíc baví? Celé povídání si pusťte v aplikacích nebo přehrávači nad článkem.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
