Sochařka Sceranková: Moje díla jsou pokusy o překlad
„V posledních letech jsem víc rozvíjela sochařskou linii, práci s objektem a instalaci. V začátcích mé tvorby to byly spíš video sochy, kde jde víc o nějaký specifický prostor než filmový záznam,“ popisuje umělkyně Pavla Sceranková svůj tvůrčí posun od roku 2007, kdy byla poprvé nominovaná na Cenu Jindřicha Chalupeckého. Dnes je ve finále prestižní ceny znovu. Bavili jsme se s ní o fascinaci vesmírem, učení o vizuální kultuře i umění ve veřejném prostoru.
Video sochu Pavly Scerankové najdete i na výstavě Finále 2015, která představuje všech pět finalistů v brněnské Moravské galerii. Z většiny v expozici ale uvidíme novější práce, které se zabývají především vesmírem. Tuto tematiku Pavla v díle zkoumá přibližně od roku 2013 (výstava v GHMP – Žena na Měsíci). „Projekt, který na výstavě uvidíte, vychází z fenoménu reliktního záření, což je – zjednodušeně řečeno – první světlo, které bylo uvolněno do vesmíru někdy 380 000 let po velkém třesku. Je to těžko uchopitelná problematika, na které mě fascinuje i to, že reliktní záření je měřitelné, fotony jsou pořád přítomné – v jednom centimetru krychlovém je jich asi 411,“ přibližuje pole svého zájmu Pavla.
Fenomén reliktního záření se promítl i do doprovodného programu Chalupeckého ceny – projektu 555, který Pavla situovala do obce Ondřejov. Autorka tady vedla rozhovor s astrofyzikem Brunem Jungwiertem ne náhodou, v obci nedaleko Prahy totiž najdete největší dalekohled v České republice.
„Moje díla jsou pokusy o překlad. Zajímá mě, jakým způsobem lze obrazy, vzpomínky a situace, které máme v paměti, znovu vizualizovat, najít jim fyzickou podobu,“ odpovídá Pavla na otázku, co je jejím hlavním tvůrčím impulsem a co rozhoduje, jakým způsobem dílo uchopí. Paměť v jejím případě hraje roli třeba v objektech typu Jedu, Dvě fáze klepadla, Jdi pryč – vrať se nebo u videa sestaveného z rodinného archivu – Klatov. Spousta z nich současně pracuje s principem fyzické rekonstrukce a dekonstrukce, novější díla přímo vybízí diváky k interakci.
Pavla Sceranková v současnosti vede Ateliér intermediální tvorby na AVU spolu se svým manželem Dušanem Záhoranským. Pedagogickou zkušenost už přitom má, působila v Hradci Králové na Katedře výtvarné kultury a textilní tvorby. „Šlo o budoucí pedagogy výtvarné kultury, jejich práci považuji za nesmírně důležitou. Snažila jsem se jim být nablízku a vytvářet vstřícné prostředí, spíš než je vychovávat, aby se studenti mohli najít a rozvíjet. Je to hodně důležité. Když mají děti štěstí, že je jejich učitelé a učitelky odmala vodí do galerií, jsou zvyklé se v těch prostorách pohybovat, mluvit o věcech atd. Vědí, že jim nemusí rozumět, že jde třeba jen o výzvu k uvažování, tohle všechno pak ulehčí jednak porozumění umění, ale naučí to člověka rozumět světu nejen racionálně, ale i jinými cestami,“ vyzdvihuje Sceranková důležitost výuky o umění a vizuální kultuře obecně.
Na jaké výstavy a kulturní události v nadcházejících týdnech se Pavla těší a co doporučuje? Poslechněte si celý rozhovor.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
