Socialismus s lidskou tváří? Nerůst nebo ekologie nebyly podle historičky tématem ani v obrodné fázi

Rok 1968 byl rokem politického a sociálního vzedmutí na celém světě a do toho širokého proudu zapadalo i Pražské jaro. „U nás se otevřely hranice na západ, byla větší možnost vycestovat a odrazilo se to také v kulturní oblasti,“ připomíná Marie Černá, podle které bylo vnímání komunistického režimu v šedesátých letech do jisté míry generačním problémem. „Mladší generace nezažila první republiku a na komunistický režim se dívala prizmatem nedostatků.“

V současnosti se hodně diskutují alternativy k ekonomickému uspořádání, ve kterém aktuálně žijeme, stále častěji se zmiňuje takzvaný nerůst, nicméně období šedesátých let podle Marie Černé v tomhle ohledu není příliš inspirativní. „Socialismus jako takový ani v obrodné fázi nikdy neuvažoval v intencích nerůstu, ale vždy to bylo v intencích rozvoje a progresivity. Jeden z hlavních důvodů, který vedl k úvahám o nutnosti reforem, byla právě ekonomická stagnace ze začátku šedesátých let. Podobně ohledy na životní prostředí nebo ekologii nebyly na pořadu dne.“

Panoval během Pražského jara rozdílný přístup k rozvolňování v Česku a na Slovensku? Jaké byly bezprostřední a dlouhodobé důsledky sovětské okupace? A co byla organizace K231, která byla po invazi rozpuštěná? Poslechněte si celý rozhovor!