Šok vystřídá truchlení. Zapalte svíčku, hýbejte se. O traumatu z tragického útoku s Honzou Vojtkem
Nejdřív šok, pak postupné budování traumatu. Česko se po střeleckém útoku na akademické půdě probudilo do jiného světa. Je potřeba si připustit a zpracovat pocity bezmoci, frustrace, úzkosti i strachu. Jak vypadají jednotlivé fáze truchlení? Kolik času věnovat sdělovacím prostředkům? Jak na dobrou duševní hygienu a proč je dobré zařadit pravidelný pohyb? Poslechněte si rozhovor s psychoterapeutem Honzou Vojtkem.
Podle Vojtka se momentálně s událostí vyrovnáváme v zásadě dvěma způsoby. Buď ležíme v médiích a informačních kanálech dnem i nocí a snažíme se skrze množství informací celou věc racionalizovat a porozumět jí. Nebo se před událostí vnitřně uzavřeme a děláme, že není. „Obě varianty můžou být relevantní copingovou strategií, když to dělám vědomě,“ myslí si Honza Vojtko. Obě strategie v sobě nesou i rizika. Buď retraumatizace a propadání do deprese, nebo naopak vytěsnění, které nás může v neočekávané chvíli zaskočit a paralyzovat. Podle psychoterapeuta nutné si informace dobře dávkovat.
Čtěte také
Emocí, které našimi těly v podobných situacích procházejí, je obrovská škála. Od euforie, že jsme přežili, po náhlé propady ze ztráty kontroly nad životem a bezmoc. Prožitky si nevybírají vhodné prostředí. Můžou vynořit na nákupu, při sledování filmu, v autobuse. „Já pak můžu udělat to, že řeknu – pardon, přišlo to na mě. Je mi hrozně úzko. Pak následuje nějaká práce s dechem. Je strašně důležité teď všechno sdílet s ostatními. Je nebezpečná dramatizace i bagatelizace události,“ vysvětluje Vojtko.
Proti bezmoci je potřeba něco aktivně udělat. Může jít o příspěvek obětem na ověřené účty, dobrovolnictví, ale můžeme udělat i něco, co nemusí zrovna souviset s událostí. „Bezmoc nás bude chtít izolovat. Vzpomínkové akce jsou přesně to, co potřebujeme. Zapalte svíčku na ulici, vzpomeňte si cíleně, vykuřujte šalvějí doma, prostě cokoli,“ doporučuje Honza Vojtko.
Psychoterapie pracuje s modelem pěti fází truchlení americké psycholožky Elisabeth Kübler-Ross. Každý jimi prochází individuálně. „První fází je popírání. V druhé fázi přichází hněv. Následuje smlouvání se sebou nebo okolím, aby se věci vrátily do původního stavu. To není možné, a tak přichází odevzdání až bezmoc. Poslední je smíření, kdy přemýšlíme, jak žít dál. Pokud se stane, že zhruba šest týdnů se psychický stav nijak nemění, je třeba vyhledat pomoc,“ říká Vojtko.
Proč je důležité se pravidelně hýbat? Jaké další adaptační mechanismy při zvládání traumatu zapojit? Proč nepít alkohol? Poslechněte si celý rozhovor s Honzou Vojtkem.
Související
-
Přečetl jsem si titulek článku a mám názor. Jak se bavit o vážných a konfliktních tématech?
„Často nechceme diskutovat, ale potvrdit vlastní názory nebo přesvědčit ostatní,“ říká v Balancu psychoterapeut a klinický psycholog Adam Suchý.
-
Smutek je daň, která stojí za to platit. Je to zpráva o tom, že nám na věcech záleží, říká psycholog
Zatímco být šťastný a radostný je trendy, o smutku se tak často nemluví. Někdy se může smutek mísit s úlevou a někdy nás dovede i k radosti.
-
Bodná rána, která není vidět, ale způsobuje škody. Psychiatr Pöthe o traumatu
Trauma může zasáhnout každého a u dětí dokonce mění vývoj mozku a formuje jejich osobnost na celý život. Nezřídka, ale většinou nevědomě, svá traumata předáváme dál.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
