Solange do příběhu o Houstonu skryla historii černé hudby

„Tahle deska zní spíš jako směs různých demoverzí, které se do sebe docela originálním způsobem přelévají,“ řekl Jiří hned na začátek Komplexu o desce When I Get Home. „Vlastně je jako djský set nebo mixtape a docela mě překvapuje, že má zatím podobně nadšené recenze jako předchozí A Seat At The Table. Ten zvuk je tady totiž o něco komplikovanější a experimentálnější.“ Miloš s tím souhlasil, dodal ale ještě, že na albu určitě najdeme i jednotící linku. „Tu desku spojuje Houston, město, kde Solange s rodinou vyrůstala, snaží se vzpomínat na různé momenty ze svého dospívání a pomocí té desky si je zapamatovat. Zároveň svoje osobní vzpomínky zasazuje do širšího kontextu černé hudby. Tím taky trochu připomíná třeba album Kendricka Lamara To Pimp A Butterfly,“ dodává Miloš.

Britský The Guardian píše o desce jako o snapchatovém albu a s tím se určitě dá souhlasit. „Jsou tady spíš mikropříběhy, mikronálady, když si je ale dáme dohromady, dostaneme poměrně podrobnou zprávu o životě v Houstonu,“ dodal Jiří. „Vlastně to funguje lépe než tradičnější narativní oblouk.“ Miloš pak ještě poukázal na afrocentrismus desky a inspiraci v lidech jako Alice Coltrane a Sun Ra, kteří zvuk alba hodně ovlivnili. Výrazný je na albu třeba i odkaz Stevieho Wondera. „Tahle deska chce určitě soustředěnější poslech, investici do Solange. V něčem je ale album dobrodružnější a otevírá se až po nějaké době,“ dodal na závěr Miloš.

Playlist:  

Low Life – The Pitts (Downer Edn, 2019)
Solange – Almeda (Columbia, 2019)
Solange – My Skin My Logo (Columbia, 2019)
Solange – Sound Of Rain (Columbia, 2019)
Rap – Ruin (Jolly Discs, 2019)
Rap – NSEW Ravers (Jolly Discs, 2019)
Matmos – Thermoplastic Riot Shield (Thrill Jockey, 2019)
Uranium Club – Flashback Arrestor (Static Shock, 2019)