Sopko v Galerii Rudolfinum
Po německém malíři Neo Rauchovi otevřela Galerie Rudolfinum náruč jednomu z nejlepších českých umělců. Tím je rektor Akademie výtvarných umění Jiří Sopko. Až do 18. listopadu tu můžete vidět rozsáhlou výstavu jeho nových nebo doposud nevystavených děl. POSLECHNĚTE SI: Pozvánku na výstavu Jiřího Sopka
Galerie Rudolfinum ožila zářivými barvami. Typický a nezaměnitelný styl Jiřího Sopka si snad nikdo nemůže splést. Umělec a současný rektor AVU se narodil v roce 1942. Výtvarně se začal prosazovat už v 70. letech, kdy měl první samostatnou výstavu v Nové síni v Praze. V 80. letech byl pokládán za významného koloristu. Jeho malířský rukopis se v průběhu let měnil jen minimálně. Stále maluje hlavně portréty, zátiší a krajiny. Nepředstavujte si ale žádná konvenční a nudná díla. Jde o pestře barevné obrazy, ze kterých vás bude přecházet zrak.
Do roku 1982 maloval Sopko olejem a temperou. Posledních roky změnil malířskou techniku a začal používat akryl. Na výstavě v Rudolfinu uvidíte nejnovější díla, dokonce i z letošního roku. Kromě nich jsou tu i starší kousky, které ještě nebyly nikde veřejně vystaveny. Máte tak jedinečnou šanci stará a nová díla porovnat. Sopkův nezaměnitelný výtvarný rukopis zůstává. Obrazy jsou možná jen o něco koncepčně jednodušší a volnější. Poslední samostatná výstava se konala před pěti lety v Jízdárně Pražského hradu. Ta současná v Rudolfinu je mnohem rozsáhlejší, ale nejde o retrospektivu. Za retrospektivní můžeme považovat v jistém smyslu snad jen plastiky, na kterých Sopko pracuje celý život.
K příležitosti výstavy vyšla také téměř pětisetstránková Sopkova monografie. Jestli si ji rovnou z výstavy ponesete domů, vezměte si na ní raději batoh, protože se pořádně pronesete. Tahle nádherná kniha rekapituluje celou tvorbu tohoto výjimečného umělce.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
