The Sopranos. Zfilmovaná psychoanalýza mafiánského bosse a začátek quality TV

7. červen 2017

„Kam se poděli opravdoví chlapi jako Gary Cooper? Tichej a silnej typ, kterej se nikdy nezabejval svejma pocitama?“ Ptá se při prvním sezení s terapeutkou Tony Soprano. Pro bosse mafiánské rodiny je psychoterapie nejprve nemyslitelná. Nemůžete plánovat vraždy, řídit zločineckou organizaci a současně vyprávět o pocitech, které to ve vás vyvolává, doktorce s diplomem na stěně. Seriál o Sopránových je i u nás známý jako přelomový. Ale nejen proto, že nechal novodobého kmotra brát antidepresiva.

Tony Soprano řídí zločineckou rodinu italského střihu. Hrozí mu odhalení agenty FBI, které má neustále na dvorku, obrazně i doslova. Řada jeho spolupracovníků i členů rodiny je ve vězení a jiní pod nátlakem a příslibem menších trestů s FBI spolupracují. V branži má konkurenty i nepřátele, kteří usilují o jeho peníze, moc a někdy i život.

Jeho ne-mafiánská rodina si s tou kriminální v mnohém nezadá. Matka Tonyho trpí hraniční poruchou osobnosti. V jednu chvíli plánuje vraždu svého syna, ve druhé se mu sebelítostivá vrhá do náruče. Manželka Carmela je zoufalá. Libuje si v blahobytu, těší jí možnosti, které mají její děti. Zároveň žije v nesvobodě a strachu, který život mafiánovy ženy přináší. Sopranovi mají dvě dospívající děti, které se s obtížemi vyrovnávají s otcovým zaměstnáním, ke kterému se nikdy úplně nepřizná. Je proto pochopitelné, že ztrápená hlava rodiny po ataku paniky vyhledá terapeutickou pomoc a začne brát prášky.

Kmotr Sigmund Freud

Na The Sopranos lze pohlížet minimálně dvojím způsobem. Seriál má rozměry gangsterky z počátku 21. století i zfilmované psychoanalýzy hlavních postav. Tony Soprano je antihrdina, ale ne klasický záporák. Neváhá na vyjížďce s dcerou zabít bývalého kumpána a práskače, kterého náhodou potkají. Těsně před smrtí mu řekne: „Mafii neunikneš.“ Přesto není těžké otci dvou dětí fandit a rozumět mu. Z mafie se neodchází do důchodu nebo jiného oboru. A Tony to celý život tuší, i pro něj je replika o nemožnosti útěku proroctvím. Jeho myšlenky, strachy a hlavně jejich příčina jsou ukázány detailně a realisticky. Sopránovi nás mimoděk nechávají zamyslet se i nad tím, co nám říká seriál o nás samotných, když chceme být jako rozervaný gangster, a dokonce mu fandíme.

Náš antihrdina si stýská, že má to nejlepší v životě za sebou a že svět se mění k horšímu. Neuvědomuje si, že za oněch starých dobrých časů také existovaly duševní poruchy, úzkosti, deprese a patologie. Jenom se o nich nevědělo nebo nemluvilo. Dobře to ukazují flashbacky ze života jeho rodičů, které zároveň odhalují příčiny frustrací a traumat. Velmi reálně znějí všechny rozhovory s terapeutkou a jejich vzájemný vztah. Za všechny momenty může sloužit jako příklad scéna, ve které se doktorka Jennifer Melfi zeptá, zda Tony nenávidí svou matku. Pro Itala vychovaného v tradičních konzervativních hodnotách jižní Itálie, ve kterých vyrostl, je něco takového nepředstavitelné. V terapii ale není potlačovaná nenávist k rodičům neobvyklá. Mimochodem, postava Jennifer Melfi, kterou hraje Lorraine Bracco, je jedním z nejlepších seriálových cvokařů i cvokařek vůbec. A v seriálu jsou i další výrazné ženské postavy, Tonyho matka Livie a jeho žena Carmela.

Hluboce propracované jsou i další postavy. Na scénářích se podíleli psychologové a je to znát. Když se účetní organizace Patsy Parisi v opilosti pokusí svého šéfa zabít, protože nařídil smrt jeho bratra, nakonec si v slzách vraždu rozmyslí, šéfovi se vymočí do bazénu a dál pro mafii pracuje. Jeho jednání i příběhy dalších postav nevyvolávají pocit zmatení, nechovají se nelogicky, naopak.

Nejen komplexní postavy dělají The Sopranos tak přitažlivým seriálovým eposem. Trefně feeling seriálu popsal uživatel Lenlodger na fóru Reddit: „I think Sopranos is considered the greatest show ever is because it feels so real.“ Délka dává autorům možnost rozebrat psychologii postav opravdu podrobně a do hloubky. The Sopranos mají 86 epizod, každá trvá kolem 50 minut. Dlouhý celovečerní film může rozvinout příběh, na románové proměny postav ale většinou nezbývá čas.

Ze seriálu Rodina Sopránů

Members only

Postavy se v seriálu nejen vyvíjí, ale také ve vývoji stagnují a zažívají relapsy (návraty příznaků poruch). Hlavní hrdina projde několika katarzními situacemi a momenty prozření. Dostane šanci svůj život změnit a stát se napraveným hříšníkem, který prošel očistcem a žádá o odpouštění. Neudělá to a na jeho zacykleném a téměř neměnném chování, s dílčími posuny a dobrými momenty, tvůrci ukazují, jak funguje lidská psychika a proč je tak těžké se měnit. Zaryté vzorce chování a myšlení se mění velmi ztuha.

Epizoda The Test Dream je téměř celá snem hlavní postavy. Náročné na interpretaci jsou také díly, ve kterých je Tony v kómatu. Podle některých výkladů je během kómatu v očistci, celá věc se mu zdá nebo vidí verzi svého života, ve které se nestal mafiánským bossem. Seriál je ale poutavý, i když nemáte zájem o psychologii. K těmto scénám lze zaujmout postoj, jaký má Homer v seriálu Simpsonovi, když se kouká na Twin Peaks – „Bezvadný! Ale nemam žádný tušení, o čem to je!“ –, a dál sledovat seriál prostě jako místy těžko srozumitelnou gangsterku.

Cunnilingus a psychiatrie přináší problémy

Seriálu nechybí ani pár zajímavých momentů, které reflektují dění v americké společnosti a nejednoznačnou roli FBI, policie a represivních institucí obecně. Po 11. září se scenáristé museli vypořádat s tématem honu na teroristy. V seriálu to zafungovalo, FBI přesunula svou pozornost k nim a mafiáni měli na chvíli lepší spaní. Mafiánského bosse a jeho synovce dokonce FBI požádá o spolupráci při rozkrývání financování terorismu ze zdrojů z Blízkého východu.

Seriálový červen na Radiu Wave přináší na web i do vysílání reflexe nejlépe hodnocených amerických seriálů, které se právě vysílají. Řeč bude o nejlepších seriálech historie i guilty pleasures. Rozebereme Game of Thrones i Život na zámku. Všechno uslyšíte tady. A v záznamu najdete na wave.cz.

Sopranos ale jako pohled do světa zločinu neslouží, ani nechtějí. Tematizují však proměny světa a jejich vliv na tradiční mafiánské struktury. Hodnoty Cosa Nostry jako tradice, loajalita a pospolitost s sebou nesou také šovinismus, násilí jako prostředek řešení problémů, rasismus a xenofobii. Mafie by tak byla v konfliktu s okolím, i kdyby nepáchala zločiny. Postavy v seriálu se často vymezují proti emancipaci žen, proti lidem z Blízkého východu nebo gayům. Kápo Vito Spatafore se musí dát na útěk a ukrývat právě proto, že je odhalena jeho homosexualita. V seriálu vystupuje také Phil Leotardo, mafián z organizace v New Yorku, který se vehementně vymezuje proti gayům a jeho agresivita pramení z jeho latentní homosexuality.

Všechno má svůj konec

Konec seriálu nedává jednoznačnou odpověď, stejně jako ji nenašel nebo spíše nenásledoval Tony po svých sezeních s terapeutkou. I deset let po skončení seriálu některým fanouškům jeho konec nedá spát a stále vycházejí články a rozhovory s tvůrci o tom, jak to celé vlastně dopadlo. Na tom ale nakonec nezáleží, seriál ani život není definován tím, jak skončí, ale tím, jaký měl průběh. Vše skončí a všichni umřeme. Nikdo nemá výjimku. Téma smrti a umírání skvěle zpracoval další seriál HBO Six Feet Under – Odpočívej v pokoji. A představitel hlavní postavy, herec James Gandolfini, zemřel na infarkt ve věku 51 let.

Ze seriálu Rodina Sopránů

Bez seriálu, který stvořil geniální tvůrce a showrunner David Chase, by další skvělé seriály quality TV možná vypadaly jinak nebo přišly později. Tony Soprano byl první velký seriálový antihrdina, kterého publikum dokázalo přijmout. Až poté mohl přijít Dexter Morgan, Don Draper, Walter White, Nucky Thompson nebo Frank Underwood nebo James McGill.

Sledovat dnes The Sopranos po všech zmíněných seriálech není nejjednodušší, tempo je oproti dnešním seriálům pomalé. Prvky, které do dramatické TV produkce David Chase přinesl, se nám už nezdají nové – vžily se a známe je. I tak je ale znát, že jsou Sopránovi něco výjimečného. Při jejich sledování máte pocit, že zachytili něco skutečného, podstatného. Zkrátka, že to je seriál, který na něco kápnul, odhalil a spoludefinoval ducha doby. A není to vedle zábavy to, proč máme tak rádi quality TV?

autor: Petr Bouška
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.