Špína o Avant! Records: Cestománie a jazykolamy

7. prosinec 2017

10 let a padesátka releasů, to je bilance nenápadného labelu Avant! Records z Bologni, za kterým stojí bubeník a nadšenec Andrea Napoli. Nahrávky, které významem daleko překračují region Emilia-Romagna, jsou rozkročeny mezi synth popem, darkwave, post-punkem a neofolkem. Žádný div, že se Judita, Miloš a Petr na tomto díle Špíny vyřádili.

Přestože se Bologni přezdívá „červená“, Andrea Napoli si vždy obliboval tmavší barvy, a to už od útlých let, dávno předtím, než zariskoval a pojmenoval svůj hudební label navlas stejně jako kdysi John Zorn. Žádný avantgardní jazz ani experimentální hudba se ale od Napoliho čekat nedala. Už z prvních tónů deset let starého singlu jeho vlastní kapely His Electro Blue Voice je patrné, že syrovost a studený sklepní odér budou pro všechny nahrávky na Avant! Records určující. A to i v případě, že se do míchanice žánrů občas přihodí silná dávka italo diska.

To, co u malého evropského labelu z okresního města nebývá typické, je propojenost s mezinárodní scénou. Řada kapel a umělců pod Avant! Records s Itálií nemá geograficky společného vůbec nic – největšími hvězdami jsou Cult Of Youth, Veil of Light nebo King Dude. Domácí hudebníci na značce ale vedle nich nejsou nijak méněcenní, label představil světu skvělé Horror Vacuí, Scorpion Violente nebo ezoterické trio s jazykolamným názvem How Much Wood Would A Woodchuck Chuck If The Woodchuck Could Chuck Wood.

Napolimu zkrátka už deset let vychází sázka na vlastní úsudek a vyhraněný vkus. I když se jednotlivé nahrávky od sebe liší, jsou zvláštně odtažité, záhadné a návykové. Což je případ i té nejčerstvější, od Sally Dige.

autoři: Petr Wagner , Judita Císařová , Miloš Hroch
Spustit audio