Sport a politika
Politika do sportu nepatří. Kolikrát už jsme v různých obměnách tuhle větu četli nebo slyšeli? Tomu, že by sport a ten vrcholový zvlášť, byl prostý jakéhokoliv spojení s politikou, nevěří často ani sami ti, kdo tezi o apolitičnosti sportu vyslovují nahlas.
Na olympiádách, na mistrovstvích světa a vůbec na všech vrcholných akcích přece sportovci nesoutěží jen sami za sebe, ale reprezentují celou svoji zemi. Nedá se už tohle samo o sobě považovat za jakousi nepřímou formu zahraniční politiky?
V živé paměti určitě ještě všichni máme diskuse, které provázely loňské olympijské hry v čínském Pekingu. Debaty o tom, zda by se olympiáda v Číně měla vůbec konat a pokud ano, zda by na ni čeští sportovci měli jet, se tehdy vedly nejen mezi sportovními funkcionáři, ale i mezi širokou veřejností a rovněž mezi politiky. Možná si ještě vzpomenete na váhání tehdejšího českého premiéra Mirka Topolánka. Nejprve se zdálo, že na olympijské hry do Pekingu nepojede stejně tak jako mnoho dalších předních evropských politiků. Nakonec se sice Topolánek do Pekingu vydal, ovšem neúčastnil se oficiálního zahájení. Propojení vrcholné politiky a sportu tak bylo v případě olympijských her v Pekingu zcela zřejmé.
Olympijské hry v Pekingu ovšem nebyly jediným případem, kdy se tato sportovní událost stala možností, jak před celým světem demonstrovat jistá politická gesta. Známý je například rozsáhlý bojkot olympijských her v Moskvě v roce 1980. Hlavním iniciátorem tohoto bojkotu byly tehdy USA, které tímto krokem chtěly protestovat proti sovětské invazi do Afghánistánu. K bojkotu olympijských her pořádaných Moskvou se tehdy připojilo mnoho dalších států a reakcí na tento bojkot byla poté neúčast Sovětského svazu a jeho spojenců na následujících olympijských hrách, které se konaly v roce 1984 v Los Angeles.
Mnoho sportovců tehdy díky těmto bojkotům přišlo o možnost předvést na olympijských hrách, které by znamenaly vrchol v jejich sportovní kariéře, své výkony, na které se připravovali po mnoho let. Ovšem vrcholná sportovní klání zkrátka nejsou vždy jen o sportovcích samotných a o jejich výkonech. Sportovci a potažmo sport jako takový jsou často až tím posledním, o co při podobně monumentálních sportovních akcích vlastně jde.
O sport často nešlo v první a možná ani ve druhé řadě také při jiných monumentálních "sportovních" akcích. Například při, v našich zemích dobře známé, spartakiádě. Oficiálně měla sice spartakiádní cvičení přispívat k lepšímu zdraví a k zábavnému sportovnímu vyžití československého lidu, ovšem skutečnost byla trochu jiná. Díky spartakiádám měli lidé zapomenout na ve své době velmi oblíbené sokolské slety, protože Sokol jakožto samostatná a demokraticky fungující organizace byl po nástupu komunistického režimu značně nežádoucí a byl zakázán. Masovost a monumentální charakter spartakiád měly navíc působit i na ty, kteří se sami spartakiád přímo neúčastnili - spartakiáda měla ukázat sílu a disciplinovanost československých pracujících a stát se jakýmsi symbolem pro společné dílo, na kterém všichni pod vedením komunistických soudruhů nadšeně pracují.
Sport a sportovní akce jsou zkrátka jen jednou z možností jak dnes, stejně jako v minulosti, mohou a mohly státy a jejich čelní představitelé demonstrovat své politické cíle. Spartakiády jsou dnes sice již minulostí, ovšem trochu je oprášíme v nadcházejícím vydání pořadu Rentgen, v jehož rámci si na jejich skutečný význam řádně posvítíme.
Podrobněji se tématu budeme věnovat v Rentgenu dne 20. května. Neváhejte nám napsat a vyjádřit svůj názor. Jak se stavíte ke spojení sportu a politiky? Jakékoliv další komentáře, postřehy nebo zkušenosti vřele uvítáme v diskuzi níže.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
