Sprint po Krvavém pobřeží
Slavný režisér John Woo se vrátil tam, kde vznikla valná většina jeho kultovních filmů, do Asie. Monumentální projekt Krvavé pobřeží zpracovává jednu z nejslavnější bitev čínské historie, do českých kin bohužel vstupuje ve verzi, která jeho kvality výrazně snižuje.
NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELOU RECENZI!
Legendární režisér John Woo prý o filmové verzi jedné z největších bitev starověku snil dobrých 20 let. Konečně se sešly příznivé okolnosti a Krvavé pobřeží, epický velkofilm o střetu čínských království v roce 208, mohl vzniknout. Vzhledem k tomu, že tato mýty opředená událost se v Asii těší velké oblibě, Wooův film existuje ve dvou verzích. Upovídanější dvojdílná varianta má oslovit publikum znalé reálií, pro zbytek světa je tu akční sestřih, který na ploše dvou a půl hodiny rychle uvádí do děje a oslňuje především choreografií, výpravou a efekty.
Jenže v tomto ohledu se může západní divák cítit právem ošizen. Ano, Krvavé pobřeží ve zhuštěnější verzi nabízí bitevní epiku, jaká tu nebyla od dob Pána prstenů. Ano, John Woo je stále velkým mistrem akčních scén, v nichž dokáže propojit brutalitu s estetikou pohybu. Ano, čas v kině rychle utíká a jedna velkolepá scéna střídá druhou. Na druhou stranu - bitva na Rudém útesu očividně disponuje rozsáhlou mytologií ne nepodobnou např. Trojské válce. Vyhraněné postavy a síť osobních vztahů se však ve zkrácené verzi vytrácejí - za úspěch lze považovat, když se člověk naučí rozeznávat jednotlivé aktéry v bitevní vřavě, vyšší míra ztotožnění není v nasazeném tempu vůbec možná. Pohnutky a nitro hrdinů Woo jen lehce poodhaluje, aby vzápětí mohl naservírovat další davovou scénu, další labužnicky střiženou akci. Šípy sviští, meče zvoní, jen slova se jako rozsypaný čaj ztrácejí ve větru událostí.
Pokud motivace a obsah postav uniká mezi prsty, ochota být okouzlen vynikajícími bojovými sekvencemi postupem času slábne. Scény, v nichž se zrcadlí duchovní rozměr mýtu, rozpor mezi brutalitou války a vnitřní harmonií hlavních aktérů, v překotném běhu zanikají. Ve stávající verzi se všechna kaligrafická a čajová esoterika stává pouze samoúčelnou výplní. Krvavému pobřeží navzdory nepopiratelnému tahu na branku chybí řád, který by efektním scénám dodal dramatičnost. Kochat se režií Johna Woo nelze dvě a půl hodiny, ačkoli všechny jeho trademarky tu jsou a mají po hollywoodské dietě zase patřičnou šťávu a spád.
Krvavé pobřeží přináší evropskému divákovi epický špektákl, ohromující dunění bitev, jaké stříbrné plátno už roky nevidělo. Bohužel se uprostřed lítého válčení poztrácely charaktery hlavních hrdinů a obsah pod vybroušenou formou působí zchudle. Aby tvůrci západní publikum uchránili před složitou mytologií bitvy na Rudém útesu, servírují mu překotný sprint legendární historickou událostí.
Výsledkem není ani hlubší poučení, ani velké zaujetí. Smutný paradox jednoho pozoruhodného projektu.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
