Stínadla v hardcore-punkové scéně se bouří: V0NT A Ghettoblaster s tepem 666 BPM
Není tak těžké si přiznat, že hardcore-punk je konzervativní žánr. Je to do jisté míry způsob, jak se chránit před vnějším světem. Právě odsud se v Americe osmdesátých let a u nás pak v devadesátých šířily pokrokové myšlenky o rovnosti pohlaví, antirasismu a právech zvířat. Zato po hudební stránce tato scéna dlouho tak otevřená a pokroková nebyla. Zatímco v zahraničí už dnes tohle není tak docela pravda, domácí scéna se tomu, že hardcore nejsou jenom kytary a řev, stále učí. Letos v tomto smyslu vyšla jedna zásadní nahrávka – je jí split kazeta rappera Ghettoblastera a darkwaveové trojice V0NT.
„Alternativní pop uvnitř hardcore-punkové scény? Pro tenhle typ kapel se používají definice jako ‚příliš měkcí pro punkery‘ a ‚moc divní pro popaře‘,“ píše se o skupině Sporto na stránkách labelu Starcastic, který v těchto dnech slaví deset let. Někdy v jeho začátcích se formovala kapela, která měla ukázat (podobně jako Hüsker Dü nebo Dinosaur Jr. v osmdesátých letech v Americe), že hardcore-punk a melodie nejsou v rozporu. Jenže to byl mnohem víc pop, za který minimálně první zmíněnou kapelu kritizovalo hodně fanoušků, obzvlášť po pozdějším přestupu k major labelu a příklonu k víc rádiovému zvuku. Přestože Sporto vycházelo z kolektivu kolem Silver Rocket, zvyklého spíš na noise-rock a punk, nikdo jim pop – až na několik špatných recenzí ve fanzinech – tolik nevyčítal. Viděno zpětně, šlo o první výraznou odbočku ze zajetých kolejí na hardcore-punkové scéně. Později, když se Sporto rozpadlo, zpěvák Šampón založil Prodavače, dnes fungujícího jako kapela, a Martin Hůla začal rapovat pod pseudonymem Bonus. Ten za album Náměstí míru dostal taky hudební cenu Apollo – pořád ale vystupoval společně s hardcoreovými kapelami.
Jenže pro Bonusovu tvorbu byl několikrát opakovaný folk rap zkrátka výstižnějším označením – jako by ho skládal s kytarou na klíně, což nebylo daleko od pravdy. Následovníků má hned několik, ať přiznaných nebo nepřiznaných. Stačí si vzpomenout na Inaua, jednu polovinu hardcoreového power dua Kontroll, rapujícího o kovbojích a indiánech. Teprve ale Ghettoblaster přišel s něčím tak radikálním, jako jsou jeho mixtapes na Soundcloudu nebo strana A společné kazety s V0NT, kterou vydal label Stoned To Death Records. Za projektem stojí Honza Majer, jinak kytarista a zpěvák emo-hardcoreové Bezbolestné. Opustil všechno, na co byl do nedávna zvyklý, a začal skládat EBM beaty prostřednictvím počítačového softwareu Bitwig – samozřejmě, že působí amatérsky, ale právě neotesaná atmosféra je něco, z čeho těží nejvíc. Beaty prokládá útržky z projevů na demonstracích nebo kyberpunkové klasiky Akiry. Blíž než k folk rapu má k industriálnímu rapu Däleka nebo kopavému trapu Bonese, který chrlí mixtapes s neuvěřitelnou rychlostí a málokdy sundává tričko Burzum. „Za železnou oponou plechový nebe, zkoušíš se nadechnout, ale stroj dejchá za tebe,“ rapuje Ghettoblaster, když zasazuje apokalyptickou beznaděj do kontextu aktuální společenské situace a opírá se o termíny z marxistického slovníku: „Nejde to zastavit, mašinérie se mstí.“
Taky hudba trojice V0NT, pojmenované podle tajného uskupení z příběhů Jaroslava Foglara, působí jako nezastavitelná a strojově chladná mašina. To když nás bičuje industriálními beaty, zarývajícími se do kůže, jako by V0NT drželi při jejich skládání cepín, na jehož konci zlověstně vyčnívá Ježek v kleci. Ten zdobí taky jejich nášivky. Šprtství obsáhlé v názvu DIY syndikátu Coffee Nerds for Liberation, ze kterého projekt vychází, se potvrdilo, když začal Šaman po víc než deseti letech jako kytarista nevyléčitelných emařů Lakmé nebo Remek pájet a programovat analogové syntezátory. Někdy ho při koncertech ještě můžete zahlédnout, jak přes zpocenou kuklu nesměle nahlíží společně s bubeníkem Remek Jurajem Valentem do notýsku s poznámkami, zatímco poslední z trojice – zpěvák Marek Zeman – pobíhá kolem a vyřvává texty o zmaru a nekonečném utrpení. Jako jediný si však ponechává výrazové prostředky, které známe z jeho působení v Remek. V0NT tak po vzoru svých oblíbených Youth Code vyhlašují smrt falešnému EBM a dokazují, že hardcore opravdu nejsou jenom kytary a řev.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
