Synové okamžiku. Tisíc let starý súfijský text mluví i k dnešku
Islamolog a arabista Bronislav Ostřanský přeložil ze středověké arabštiny zásadní dílo súfijského myslitele Abú l-Kásima al-Qušajrího Pojednání o nauce súfismu. Text z 11. století představuje mystiku nikoli jako útěk ze světa, ale jako náročnou cestu práce na sobě – cestu očisty srdce, kázně, pokory i hledání blízkosti Bohu.
Co je na knize tak důležitého, že má smysl ji číst i více než tisíc let po jejím vzniku? Podle islamologa a arabisty z Orientálního ústavu Akademie věd ČR Bronislava Ostřanského je její význam patrný i dnes. Přestože text vznikl v 11. století, zůstává živý a vlivný. Dodnes je považován za jednu ze základních učebnic súfismu a má zásadní postavení v rámci této tradice.
„Když se podíváte do knihy a odmyslíte si ten specifický způsob vyjadřování, najdete tam spoustu paralel s řadou středověkých západních myslitelů, ale také s některými moderními autory, které dnes najdete v duchovních supermarketech,“ říká Ostřanský s lehkou nadsázkou. „Qušajrí například píše o súfijích jako synech tohoto okamžiku. Když si pak přečtete moderní bestseller Moc přítomného okamžiku Eckharta Tolleho, můžete si klást otázku, jestli je to náhoda.“
Cesta ke sblížení s Bohem začíná v súfismu takzvanou tawbou, tedy pokáním či kajícností. Nejde jen o formální akt, ale o vnitřní zlom – přerod, který otevírá další stupně duchovní cesty. Právě odtud se podle Qušajrího odvíjí všechno ostatní.
Kdo byl Abú l-Kásim al-Qušajrí a do jakého intelektuálního a náboženského prostředí 11. století nás jeho dílo uvádí? A jaký obraz Boha z Qušajrího podání vystupuje? Je to Bůh, před nímž má člověk stát v bázni, nebo Bůh, k němuž se může přibližovat? Poslouchejte Hergot!.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.