Syrová lo-fi koláž Zacha Hilla
Zach Hill je jedním z nejvýraznějších bubeníků své generace. Stejně suverénně se pohybuje na poli progresivního metalu, hardcoru, ale i freejazzové improvizace. Jeho drive je pověstný - svou extrémnně rychlou a silovou hrou demoluje jednu bicí soupravu za druhou. Ostatně, znáte jiného bicmena, který si při tréninku ve zkušebně zlomí ruku? Hill je ale i autorem vlastní hudby. Na jeho čerstvé album Face Tat si posvítíme s Robertem Candrou.
Zach Hill je jedním slovem neúnavný. Ať už se to týká přímo jeho frenetického bubenického stylu, nebo úctyhodného počtu releasů - s domovskými Hella, případně četných kolaborací (naposledy zahrál na čerstvém třetím albu Marnie Stern, ale jinak své hyperrychlé končetiny ochotně vloží do služeb kohokoli od Wavves po Omara Rodrigueze Lopeze). Před dvěma lety představil svůj první sólový počin Astrological Traits, kde mu na oplátku sekundoval zástup muzikantů sahající od Deftones k LCD Soundsystem. 19. října vydal třicetiletý Kaliforňan u labelu Sargent House druhou sólovku Face Tat. Opět našlapanou hosty jako Devendra Banhart, členové No Age, Hella, Deerhoof nebo Prefuse 73.
Stejně nepřehledné jako seznam jeho spolupachatelů jsou i písňové struktury a agresivní zvukové tapiserie, které nám Hill na Face Tat předkládá. Základem skladeb tentokrát údajně nebyly typické dravé polyrytmy, ale zmanipulované útržky zvuků jako rozbíjení počítačových monitorů nebo (dá-li se tomu věřit) močení na štos časopisů Rolling Stone. Ovšem i vokály a kytarové party jsou prohnány tolika „mršidly", že často vůbec nejde rozlišit, jestli se jedná původně o zvuk klasického nástroje, elektronické ruchy, nebo zvuky ulice. To samozřejmě není to nejpodstatnější, ale tahle syrová lo-fi koláž tak místy nabývá až fyzicky nepříjemných parametrů, zvlášť když je poháněná brutálně rychlou a složitou rytmickou mašinou.
Podobně jako v úvodu zmiňovaný Omar Rodriguez Lopez i Zach Hill někdy trpí sklony k hudebnímu ekvivalentu grafománie a jeho v jistém smyslu virtuózní muzikantství může být otravnou a do sebe zahleděnou exhibicí. Tak je tomu i v některých částech Face Tat. Naštěstí tyto pasáže ale aspoň částečně vyvažují silné skladby jako úvodní Memo to the Man s hostovačkou dalšího bubeníka Grega Sauniera, Burner in the Video nebo závěrečná Second Life. I ty mají charakteristicky pokroucené melodie a vykloubenou strukturu, ale přesto působí jako svěží dotek invenčního písničkářství, které nepřekračuje meze poslouchatelnosti.
Face Tat rozhodně není deska pro každého. Ocení ji jednak příznivci prog-rockovch formálních eskapád, jednak ti, kdo s oblibou ničí své sluchovody hlukovými orgiemi ve stylu Lightning Bolt, a možná trochu překvapivě až v poslední řadě vyznavači obžerné hudebničiny. Jestli to je dost, nebo málo, záleží na tom, do které skupiny se řadíte vy.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
