TATÍNEK SE DÍVÁ NA FILMY, MÁMA PYJE VÍNO. Suchý únor bude hračka, očekává Žena filmového kritika

Paní učitelka Janička, která vládne v první třídě mojí dcery, se tuhle pokusila bilancovat první půlrok docházky svých svěřenců. Vyšly najevo některé zajímavé věci. TATÍNEK SE DÍVÁ V KYNĚ NEBO DOMA NA FILMY MÁMA PYJE VÍNO, zodpověděla kritička obřími tiskacími písmeny otázku „Co dělají tví rodiče?“.

Za vyplněnou anketu nedostala kritička jedničku, ale véčko s vykřičníkem. Jakože to paní učitelka viděla. Dny, kdy nedostane jedničku, ale véčko, kritička opravdu nesnáší. Kritiček se večer nato zranil. Bez bližšího úvodu naběhl hlavou do dvířek pečící trouby. Ta vysklil, rozřízl si ucho a krvácel tiše v kuchyni. Pozorně jsme si ho s kritikem prohlédli a konstatovali jsme, že to zašijeme sami, protože stejně ani jeden z nás nemůže řídit.

Zamyslela jsem se nad sebou. A rozhodla jsem se, že učiním poslední pokus zamezit odebrání našich dětí orgánem sociálně-právní ochrany dítěte. Protože jejich otec tráví život v kině nebo před televizí a matka v lihu, je načase vystoupit, jak se tak říká, z vlastní komfortní zóny. Upřímně, nenapadá mě v současné situaci covidu, online skautských schůzek a každovečerního sledování zpravodajství nic bláznivějšího než přestat pít.

Suchý únor navíc není nic pro mě, nerada organizovaně běhám, plavu nebo nedejbože tančím. Navíc piju velice ráda. Mám v tom skvělé výsledky, jsem pak rozverné a radostné děvče, které si nepamatuje nepohodlné věci a které by mohlo svým náhle nabytým sexappealem rozrazit dveře od nejednoho klubu.

Jenže, jak je vidět, není času nazbyt. Kdybych se nějak víc odhodlávala nebo třeba čekala, až nepít bude v naší zemi kapku víc trendy, kdo ví, ve kterém Klokánku by si už kritička psala v té době svoje kostrbaté domácí úkoly. V neděli jsem típla svou poslední sklenici. Vůbec se toho, co mě čeká, nebojím. Život v diskomfortu je mi téměř vlastní, ať už jsou za něj zodpovědné moje děti, nebo jejich otec. Cigarety, které jsem vynechala na kritikovo systematické ostnaté naléhání před jedenácti lety, mi ostatně scházejí pouze na dobrých večírcích, při pěkných výhledech za slunného mrazivého dne, v den třídních schůzek nebo pokaždé, když přemýšlím, proč naši domácnost nezapálit.

Vinařské bažiny a močály vítají Ženu filmového kritika|foto:Unsplash,CC0

A taky – matky malých dětí přece nepijí. Notabene když žijí na vesnici, asi sedm a půl hodiny chůze od nejbližší hipsterské kavárny a vegan dortíku a dalších lákadel. Zvlášť v požehnaných časech home officů, kdy máme fascinující příležitost být si pořád blíž a blíž.

Nepijí. Pečou domácí jablečné koláče, okopávají hortenzie a lámou si hlavy, jak si to své hnízdečko ještě nějak přikrášlit dřív, než manžel přijde z porady v ložnici a pustí se do restovaných jatýrek.

Je to jasné, bude to brnkačka. Bez vína budu soustředěnou a radostnou matkou i ženou a za měsíc touhle dobou nakreslí kritička ve školní družině obrázek, jak spolu běžíme rozkvetlou loukou. Protože to mám teď v plánu. Poněkud nemotorného kritička budu připravena vézt do okresní nemocnice, kdykoli zakopne, a kritik zjistí, že můj střízlivý sexappeal je teda něco.  

Ostatně, web Suchého února slibuje, že mě čeká například lepší spánek nebo úbytek kilogramů. Takže až osmého, po týdnu střízlivosti, dobrého spánku a úbytku váhy, skočím šíleně se chechtajíc do vinořských močálů, budu u toho skvěle vypadat.

Co dělají matky malých dětí nejraději? A) restují játra B) okopávají hortenzie C) pijí víno? Poslechněte si komentář.