Temná báječná léta. Seriál Riverdale je mnohem víc než jen puberťácké Twin Peaks
Představte si, že se Kevin z Báječných let přestěhoval do Twin Peaks, jeho rodina je rozvrácená v základech a on už nesepisuje paměti, ale román. Konkrétně kroniku obyvatel jednoho průměrného zapadlého městečka, kde na začátku léta záhadně zmizel kapitán středoškolského fotbalového mužstva. Vítejte v Riverdale! Nostalgickém panoptiku, kde televizní seriál vrhá dlouhé stíny na komiksový text.
V Riverdale je všechno tak nějak povědomé, možná až na samotnou předlohu seriálu. Komiks Archie je jednou z nejdéle vycházejících sérií náležejících do žánru příběhů pro mládež. Obsahuje typizované postavy, které v dějinném závětří městečka Riverdale po desetiletí procházejí peripetiemi studentských lásek, zkoušek přátelství, proměn kulturního a módního standardu. Ideální popkulturní materiál pro identifikující se cílové čtenářstvo.
Seriálové Riverdale je ale úplně jiným místem. V mnohém opravdu připomíná Twin Peaks, plné výstředních figur a temných tajemství, které do sebedestruktivního chaotického pohybu uvede fatální narušení statu quo – záhadná vražda mladého člověka. Už umístění názvu města do titulu seriálu, namísto jména centrální figury jako u komiksu, signalizuje rozšiřující se perspektivu tématu. V centru tentokrát nebude stát jen kolektivní hrdina v podobě skupiny postav sdružených kolem Archieho Andrewse, ale celé město. A to ne jako komunita lidí, ale jako komplexní, abstraktní genius loci.
Dlouhá živá vzpomínka
Tuto interpretaci navíc posiluje rámcový text uvozující seriál, ale i jednotlivé epizody. Tvoří ho voiceoverové citace z prózy sepisované Jugheadem Jonesem, jednou z hlavních postav. Mladý adept spisovatelství beletristickým způsobem zpracovává příběh zmizení a vraždy Jasona Blossoma jako podobenství, v němž jsou tragické události symptomem nezdravého sociálního života města. Když to vše ještě občas proloží jalovými filozofickými úvahami o dospívání, lidské povaze a světě vůbec, mrkne na nás zpoza řádků Kevin Arnold.
Do blízkosti Báječných let se Riverdale dostává hlavně prostřednictvím nostalgické perspektivy vyprávění. Nejde tu ale tentokrát o laskavé ohlédnutí za dávno pominulými nejlepšími chvílemi našeho života, které jsme v ten správný okamžik nebyli schopní docenit. Nostalgie Riverdale je temná, vyvěrá z existenciálních hlubin a živí se poznáním, že věci se musely stát tak, jak se staly. A vše, co zůstává, je jen bolestná upomínka na čas, kdy se naše životy nenávratně změnily, když jsme přešli po lávce nad propastí věčnosti z věku dětství do epochy dospělosti. Pro Archieho Andrewse a jeho kamarády se vlivem osudových okolností tento stěžejní životní moment stává žitou přízračnou vzpomínkou.
Archie není tím, čím se zdá být
Seriál vysílaný televizí CW je navzdory všemu výše řečenému v základu především teen drama. Obsazení Luka Perryho – ikonického Dylana z Beverly Hills, 90210 – do role Archieho senzitivního, tolerantního otce rodovou příslušnost až parodicky stvrzuje. Tento žánr si prošel od 90. let výraznou proměnou, dokazují to už starší seriály jako Skins nebo novější norské Skam. Dnes nestačí si promluvit s nejlepším přítelem, nahodit psí pohled a nakonec se svěřit rodičům. Vše zkomplikovala proklatá postmoderní ironie, jíž jsou dnes teenageři možná nejhrdějšími nositeli. Jejich encyklopedie kulturních odkazů a vzorů chování je často velmi široká, a ačkoli takovouto „zkušenost“ většinou nepodkládá reálný prožitek, vzájemná sociální interakce se tím komplikuje a znejasňuje.
Riverdale tak po vzoru Twin Peaks nejen ukazuje odvrácenou tvář zdánlivě poklidného, spořádaného městečka, obdobně pohlíží i na fázi lidského dospívání. Proto se po většinu času seriál topí ve tmě a stínech, proto ten sestup z platformy typizovaných postav k zpochybňující nejednoznačnosti. Na začátku vyprávění jsou Archie Andrews a Betty Cooperová (zatím jen nejlepší kamarádi, kteří jednou prý ale musí tvořit pár) opravdu ti Dokonalí v každém směru. S postupujícími seriálovými epizodami se však tento počáteční, komiksový obraz rozpadá a mizí v nenávratnu – i vstřícný, citlivý, otevřený Archie má svá tajemství a dělá nezvratné chyby, Betty Cooperová je ukazována jako částečně dysfunkční osobnost, a to především vlivem neutěšených rodinných poměrů.
Opakovat chyby svých rodičů
Vůbec nejpříznačnější vývojovou změnou je tu ale absence úplné, funkční rodiny, aspoň v okruhu hlavních postav. Nejsou tu žádní Walshovi, žádná oáza stability, klidu a zdravého rozumu. Sugeruje-li nám v některých momentech seriál, že jeho mladí hrdinové jsou vlastně jen kopiemi vlastních rodičů, kteří si své drama prožili před 20 lety, nabízí se nám tu poněkud nelichotivý pohled. Mezní zážitek smrti jejich vrstevníka, který nezralé osobnosti teenagerů předčasně vystaví nevyhnutelnosti přijmout odpovědnost za své činy, je přitom možná jejich draze vykupovanou příležitostí se z kruhu dědičných vlastností, vztahů a viny vyvázat.
Ačkoli kriminální linie může na první pohled působit jako poněkud násilně roubovaná na odlišnou žánrovou základnu, jako snaha atrakcemi přitahovat pozornost diváků, opak je pravdou. Tvůrci Riverdale velmi originálně kombinují čitelné vlivy a inspirace s cílem poněkud plochý, televizní žánr dramatizovat. Nechtějí točit juvenilní Twin Peaks, ani cynické Beverly Hills, v základu usilují o sociálně determinované, vícegenerační teen drama, odehrávající se na úrovních více komunit. V centru příběhu tedy sice stále stojí skupina teenagerů, do dramatických interakcí ale mnohem významněji vstupují rodiče, kteří jsou předobrazy náctiletých postav, a nakonec i skutečnosti ovlivňující život celého města. A tak vítejte v Riverdale, městě, co má říz!
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
