Tetování spojuje duši a tělo. Může podporovat psychické zdraví i být úletem, kterého litujeme

Ztělesnění, zvýraznění, změna, komunikace se sebou, okolím i vytetovaným symbolem. To vše může být tetování. Je možné se díky němu stát originálem, psát kroniku svého života. Přemýšlet o něm esteticky, zdobit tělo. Nechat si vytetovat, co nám v životě chybí, co nás opustilo nebo ho pojmout jako záznam životní cesty. Malování pod kůži může vyjadřovat příslušnost k nějaké skupině, přihlášení se k určitým hodnotám nebo naopak vymezení proti něčemu.

Aleš Borecký|foto:Barbora Linková

„Ze značky, signum, se může stát stigma.“ Někteří lidé nebo celé kultury tetování odmítají. Považují ho za něco nečistého nebo nepatřičného. Je s tím spojena také temná stránka, tetování vězňů v koncentračních táborech, trestanců, tetování může být symbolickým vyjádřením cejchu, hříchu a exkluze. Někdy nám samotným připomíná, jací jsme byli, i s chybami a naivitou. Tetování často láká mladé lidi. Nejčastější námitky přináší obvykle rodina – říká, že je to na celý život. Podle výzkumů prý ale lituje jen 17 procent lidí, navíc ho lze odstranit.

„Tetování může být důsledkem sebepoznání i ho podporovat.“ Samotný zákrok lze vnímat jako rituál. Podstupujeme bolest, hledáme k ní vztah nebo dobrovolně trpíme, máme záměr. Na tělo nebo do něj vstupuje nová entita, symbiont, symbol, přítel nebo bytost z našeho stínu. U někoho to může být projev i patologie nebo dokonce volání o pomoc. Tetování bývá i formou terapie – nenahradí ji, ale může třeba pomoci ve zpracování traumatu, sebevyjádření a budování spojení mezi tělem a duší.

Poslechněte si celý rozhovor o vztahu tetování a duševního zdraví!