Throwing Muses na hraně mezi očistcem a rájem
Nabroušené rockové písníčkářství amerických Throwing Muses se postupem let zklidnilo a popově prosvětlilo. Přesto prý jejich vůdkyně Kristin Hersh pokaždé, když napíše písničku, cítí sebevražedné puzení. Půvabná i lehce zneklidňující kolekce dvaatřiceti skladeb s názvem Purgatory/Paradise jí tedy musela dát zabrat.
Throwing Muses už za sebou mají leccos. První americká kapela, která v roce 1986 vydala desku na britském labelu 4AD, měla úspěchy už od přelomu 80. a 90. let, ale zažila i rozpory, odchody, rozpady a návraty. Sólové dráhy zúčastněných a vedlejší nebo následnické projekty (mezi jiným Breeders, Belly, 50FootWave) tvoří zajímavě propletenou hudební rodinku právě kolem 4AD. V roce 2003 se Throwing Muses naposledy vrátili se syrovou, symbolicky druhou eponymní deskou své kariéry, a pak se v jejich táboře deset let moc nedělo.
Frontwoman kapely Kristin Hersh, která si vydobyla respekt jako jedna z důležitých žen na alternativní kulturní scéně konce milénia, říká, že nemá ráda reuniony kvůli prachům. Vlastně je o ní všeobecně známo, že nemá ráda celý tradiční hudební byznys, ale to by v jejím případě bylo na samostatný článek. Každopádně aktuálnímu albu Throwing Muses s ambiciózním názvem Purgatory/Paradise slouží ke cti, že rozhodně nepůsobí jako upocený reunion, ale jako poctivá dávka nahromaděných nápadů, které nakonec chtěly ven.
Fanoušci jsou za trpělivost odměněni opravdu štědře: jde o skoro sedmdesátiminutovou sbírku dvaatřiceti písní, která vychází společně s knížkou textů, kreseb a fotek. To je na kytarovou kapelu docela sebevědomé gesto. Throwing Muses ale byli vždycky o něčem víc než jen o chytlavých melodiích, velká část jejich kouzla spočívá v nesporné inteligenci. Kromě skladeb samotných si tu pečlivě pohráli taky se stavbou celé desky, kterou se průběžně proplétají drobné, ještě na jiném místě zreprízované nebo dokončené mezihry. Někdy jsou s jistou dávkou humoru jejich části zpřeházené, jindy je dělí desítky minut – další vrstva potěšení pro vyznavače podobných detailů, díky které je Purgatory/Paradise možná trochu roztříštěné, ale nenudí.
Osobitě vybroušené alt-rockové písničkářství Kristin Hersh, v nejlepších momentech stejně emotivní jako chytré, je lahůdkou pro fandy Sleater-Kinney a Wild Flag, Fugazi a The Evens nebo třeba Deerhoof. Tahle žena porazila seriózní bipolární poruchu, bojuje proti vydavatelským molochům a ještě krátce před padesátkou dokazuje, že na odpis zdaleka nejsou ani Throwing Muses. Vaší pozornosti doporučuju i její sólové desky a další spřízněné kapely
Hodnocení: 75 %
Throwing Muses – Purgatory/Paradise (4AD, 2013), 68 min
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
