Tiše. Psst. Je tu Michael Pisaro

15. duben 2016
02826728.jpeg

Jak to dnes vypadá v místech hudební scény, kde se stékají dva proudy – klubová improvizace a skladatelské koncepty? Pokud zní ta otázka suše, pak nabízíme jinou: pokud přijde po deníkových videích na YouTube trend deníků zvukových, jak by mohla znít jejich hodně osobitá podoba? Kalifornský autor Michael Pisaro, zaháčkovaný i ve střední Evropě, nabízí odpověď.

Musím říct, že k uvedení Michaela Pisara v pořadu Scanner přistupuji s obstojnou porcí nervozity. Důvody jsou především dva. Jednak ho pokládám za dost podstatnou postavu vývoje určitého typu hudby, jak se s ní budeme setkávat v budoucnu: a to i bez ohledu na fakt, že určité Pisarovy nahrávky mě nijak zvlášť nebaví poslouchat (jiné ano). Druhým důvodem je, že velká část hudby Michaela Pisara se nehodí k uvedení v rádiu: tak moc je jemná. Museli jsme tedy trochu kličkovat jeho dílem, abychom našli něco, co můžeme bez úhony odvysílat.

Story amerického skladatele a experimentátora, který vyučuje na kalifornské škole CalArts, je ovšem výrazná. „V roce 1990 jsem začal do svých děl dávat relativně dlouhé úseky ticha, aniž bych přesně věděl, proč to dělám. Rozhodl jsem se nepředepisovat už muzikantům každý detail: namísto toho jsem si přál vytvořit podmínky, aby hráči mohli zkoumat určitou jedinečnou povahu zvuku uvnitř jednoduché a jasné struktury, kterou bych jim nabídl,“ píše. Nejprve se v téhle snaze cítil osamělý: ovšem od roku 1995 je Michael Pisaro spojený se skladatelskou skupinou Wandelweiser, která čenichala podobným směrem v téže době ve střední Evropě.

Během uplynulých deseti let nahrál Michael Pisaro spoustu terénních nahrávek, které příležitostně včleňuje do svých děl. Založil label Gravity Wave a propojil se s novými spolupracovníky. Dozrála jak jeho poetika, tak doba a posluchačská zkušenost: dnes už přece jen víc lidí dokáže vytušit, proč někdo takhle ohledává zvukové detaily. Pisaro se ocitl na hranici mezi skladbou – tedy „připraveným scénářem“ a improvizovanou performancí, upřednostňující impulzivní jednání teď a tady. Přiblížil se klubové progresivní scéně: na novém albu The Middle of Life (Die ganze Zeit) (Gravity Wave, 2013) se podílí autorsky i vokálem Julia Holter, hvězda dnešního experimentálního popu a jedna ze studentek CalArts, kde Pisaro učí.

02826735.jpeg

Mimochodem, Julia Holter je jen jeden z hlasů, které tu různými jazyky čtou (z poezie německého básníka Osvalda Eggera): anglicky tu mluví undergroundový producent Graham Lambkin, japonsky kytarista Taku Sugimoto a česky Lucie Vítková – skladatelka a performerka, která v USA studuje právě i u Pisara. Slova, jež tu znějí v mnoha variantách, si Pisaro a Egger vypůjčili ze slavného úvodu Dantova Pekla: „Kde život náš je v půli se svou poutí, mně bylo procházet tak temným lesem, že nemohl jsem cestu uhodnouti...“

Víc než podstatnou nahrávku vydal Michael Pisaro vloni na prominentní značce Erstwhile Records: newyorský producent Jon Abbey tu pozorně hledá reprezentativní a vrcholné podoby současné improvizace. Pisarův dvojkompaktní duet Crosshatches (Vyšrafováno) s japonským muzikantem jménem Toshiya Tsunoda nesmírně sugestivně splétá vrstvy terénních nahrávek a čistého elektronického materiálu. Někde není možné rozeznat, co je co, jinde se jasně překrývá dvojí kód. Občas se Pisarovo poupátko rozvíjí jak ve zpomaleném filmu, ale vcelku se dá dost snadno propadnout téhle jiné rychlosti času.

02826780.jpeg

Pisaro má vlastně tendenci ukládat do svých děl nahrávky, v nichž je deníkový otisk jeho existence. Tak třeba flétnový part nenechá natočit muzikanta ve studiu: nahraje si někde u řeky svého kolegu Antoina Beugera a do své skladby vtělí nahrávku i se vším ruchem okolo. Není těžké předpovědět, že v době YouTube a Tumbleru se budou zvukové deníky množit. Ale nepochybně příliš nenaroste počet těch, kdo by se „zamrzlými momenty“ pracovali tak uvážlivě, jemně a skladatelsky jako právě Michael Pisaro.

Nahrávky dua Michael Pisaro a Toshiya Tsunoda z Erstwhile Records, stejně jako produkci Pisarova labelu Gravity Wave, můžete poslouchat v pořadu Scanner v úterý 12. února od 21 hodin.

Další články autora