Total Recall: Totální mazací hlava
V roce 1990 Arnold Schwarzenegger zapomněl, kdo je, a úspěšně provedl revoluci na Marsu, i když mu po krku šla rozlícená Sharon Stone a zástupy vojáků. V roce 2012 se Colin Farell při podobné činnosti do vesmíru nepodíval. Jen prošel nitrem Země. To je tak všechno.
Pod režijním vedením solidního režisérského instalatéra Lena Wisemana si irský herec vyzkoušel hned několik ikonických situací nezapomenutelného originálu, aniž by k nim však cokoli zásadního přidal. Nový Total Recall se dušoval, že bude věrnější knižní předloze P. K. Dicka a více si pohraje s motivem reality a iluze. Ve skutečnosti se však stal jen skládankou legendárních motivů předchůdce a podvyživených vizuálních i scenáristických výpůjček odjinud.
Právě libreto, podle nějž se paranoická opereta hraje, je řádně skřípavé. Scénář přesazuje děj filmu na chemickou válkou zpustošenou Zemi se dvěma obyvatelnými regiony: prosperující Spojenou federací Británie a podřízenou, proletářskou a zoufale přelidněnou Kolonií na druhém konci světa. Klíčové noty však budou fandům originálu povědomé – dělník, který touží po uměle vložených vzpomínkách na kariéru špiona, zkrat a následně divoká honba za vlastní identitou, protože se při jejich implantaci ukáže, že zjihlý montér ve skutečnosti agentem byl. A to hned elitním a úzce napojeným na mocenské špičky Spojené federace.
Slibované rozehrání paranoické nejistoty, kde končí iluze a začíná realita, spočívá zhruba v tom, že postavy různě časují sloveso „lhát“. Krom lopotných dialogů se hra na skutečnost zasekává na základní úrovni. Žádná dráždivá nejasnost diváka na cestě příběhem nevyprovází, jednotlivé motivy jsou čitelné a triviálně pospojované, aby nemátly. Banalitu scénáře jen podtrhuje to, jak krotce celá historka o kolonistech a kolonizovaných vyznívá. Žádná z klíčových postav konfliktu nemá dost síly přetrhnout scenáristické nitky, které s nimi účelově smýkají po přehledném, ale zoufale plochém bojišti.
Total Recall tak nutno brát jen jako další akční sci-fi, která se vyhýbá zbytečným komplikacím. Len Wiseman je naštěstí dost zkušený řemeslník, což se projevuje v poměrně efektně řešených akčních scénách i některých elegantních citátech originálu. S vedením herců je to horší – nekritická záliba ve vampských pózách režisérovy manželky Kate Beckinsale pokračuje, Jessica Biel je naprosto nevýrazná a o nic lépe na tom není ani útrpný a vykulený Colin Farell, jemuž se jeho kruté druhé já dá jen sotva spolknout. Tuctová je i výprava a celkové vizuální řešení, které působí jako nesoudržný kompilát Blade Runnera, Minority Report a cyberpunku. Všudypřítomné efekty navíc působí neživotně a jsou takřka dokonalým kontrapunktem ke špíně a majestátnosti Verhoevenovy verze.
Novinka proti předkovi působí značně sterilně. I proto, že jí chybí násilí, chorobnost, odpudivost a zvrhlost, pro kterou se Total Recall stal kultem. Soudobé trendy dohání, ale spíše za nimi dýchavičně visí. Neohromí ani po vypravěčské, ani po formální stránce. Navzdory záplavě možných přesahů a nabídek k hrátkám s diváckými očekáváními se řadí mezi zástup šedých žánrových údržbářů. Bavit se tím dá, ale z hlediska divácké paměti je to spíš výkonná mazací hlava. Pod nánosem počítačového bombastu se tak opět jasně rýsuje Arnoldovo bicepsové herectví a Cuatova břišní hlava. Prostě: Farewell, mr. Farell!
Hodnocení: 55 %
Total Recall
Len Wiseman, USA / Kanada, 2012, 121 minut.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
