Transatlantická dohoda posílí velké hráče. Doufám, že přijata nebude, říká Ilona Švihlíková

03269523.jpeg
03269523.jpeg

Transatlantická dohoda o obchodu a investicích mezi USA a Evropskou unií má být podepsána během příštího roku. Na rozdíl od většiny podobných smluv budí po Evropě velký rozruch – i v České republice vznikla iniciativa, která se snaží upozorňovat na možná rizika, která pro státy EU ze smlouvy vyplývají. Někteří odborníci tvrdí, že smlouva bude zvýhodňovat korporace na úkor lokálních firem, předmětem ostré kritiky odborníků a novinářů mnoha zemí Evropské unie je také doložka investor–stát, která by firmám umožňovala žalovat státy v arbitrážích. O TTIP jsme mluvili s ekonomkou Ilonou Švihlíkovou.

Můžete v hrubých rysech vysvětlit, co je TTIP, tedy dohoda o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství?
Je to dohoda iniciovaná Spojenými státy, která se bude týkat zrušení tarifních překážek a bezesporu i omezení netarifních překážek a podpory investic mezi Evropskou unií a Spojenými státy. Podobně probíhá dohoda TTP, Spojené státy rovněž jednají s řadou dalších zemí Pacifiku, ať už je to Vietnam, Japonsko, nebo Austrálie, jsou to dvě velká jednání, která probíhají najednou.

Čtěte také

Jak konkrétně může dohoda ohrozit konkurenceschopnost lokálních podniků?
My neznáme detaily, ale máme určité informace, které mohou pro lokální sféru působit poměrně znepokojivě. Mezi kontroverzní otázky patří to, jakým způsobem by se upravovaly, nebo dokonce zrušily standardy sociální, ekologické – označování potravin, třeba i místa, odkud jsou. To je něco, co není v souladu s americkým nastavením, standardy v USA jsou obecně mnohem nižší, těžko by začínaly jednání, kdyby chtěly svoje standardy zvýšit, spíš chtějí Evropu stáhnout na svoji úroveň.

02877883.jpeg

Ten dopad na lokální sféru pozorujeme teď po předešlých podobných dohodách. Dohody tohoto typu posilují obecně velké aktéry, velké hráče, kteří odbouráváním překážek získávají a jsou schopni využít investičních mechanismů a sporů investor–stát tak, aby se dostatečně prosadili na zahraničním trhu. Panují tady velké obavy nejen ohledně těch standardů, ale ohledně možnosti přežití některých lokálních produktů, které staví na nějaké výjimečnosti. Je nejasné, do jaké míry by se vůbec dostaly do souladu s těmi novými pravidly, o jejichž přijetí se jedná.

Zastánci transatlantické dohody tvrdí, že může přinést mnoho pracovních míst. Je to ale doložitelné?
Obávám se, že není. Za prvé máme už pár dohod tohoto typu, takže to můžeme posuzovat na jejich základě, a nezdá se, že by měly nějaký sociální přínos, není na to žádný číselný důkaz. Takovéto dohody zvyšují obchod a zvyšují investice, ale to rozhodně neznamená zvyšování sociálního standardu nebo životního standardu a už vůbec ne více pracovních míst. Podíváme-li se na dohodu NAFTA, těžko můžeme něco takového pozorovat. Naopak se prohloubil odliv průmyslových pracovních míst z USA, nenajdeme to ani v teoretické části, která vysvětluje působení mezinárodního obchodu, protože ten nikdy ničemu takovému nesloužil, není tomu tak ani nyní. Je to nástroj efektivity a specializace, nikoliv tvorby nových pracovních míst, to není vůbec jeho účel. Kromě těch oficiálních optimistických analýz jsou i jiné rozbory založené na metodice OSN a ty ukazují svorně spíše problémy a naopak úbytek pracovních míst.

03269524.jpeg

Jakým způsobem by se mohly měnit podmínky zaměstnanců ve firmách? Dohoda by podle některých zdrojů měla upravovat i pracovněprávní legislativu.
Tlaky na to jsou, je to jedna z těch netarifních překážek, kde rozdíly mezi USA a EU jsou velké, informace jsou ale velmi zamlžené, není to jisté. Vzhledem k tomu, že USA nepatří mezi státy, které uznávají standardy Mezinárodní organizace práce, tak jsou obavy na místě. Týkají se jednak veřejného sektoru, tedy do jaké míry by tato dohoda tlačila na privatizaci veřejného sektoru, a tím ohrožovala pracovní místa v této oblasti, ať už je to třeba zdravotnictví, toho se hodně bojí ve Velké Británii. Týká se to ale také třeba pracovních standardů, jako je délka výpovědní lhůty, celkové ochrany, angažovanosti v odborech a podobně. Rozdíly tu tedy jsou, a pokud oficiální deklarace je odstraňovat netarifní překážky, tak tohle je jedna z nich.

Mohli bychom v hrubých rysech vysvětlit, jakým způsobem fungují mezinárodní arbitráže a v jaké souvislosti je s nimi TTIP?
Ta souvislost je jasná, v předcházejících dohodách s USA je neodmyslitelnou součástí doložka investor–stát neboli vypořádávání sporů mezi investory a státy. Velmi dobře to vidíme na Severoamerické zóně volného obchodu, doložka je její integrální součástí, takže můžeme zase posoudit její dopady. Doložka funguje tak, že umožňuje zahraničním nadnárodním korporacím žalovat stát, pokud mají pocit, že provozuje hospodářskou politiku, která ohrožuje jejich zisky.

Samozřejmě záleží na konkrétní formulaci, ale v současné době máme zkušenosti s velmi extenzivními formulacemi, které umožňují firmám žalovat stát třeba za to, že zavedou environmentální legislativu, nějak nastaví systém zdravotního pojištění nebo regulují dané odvětví nějakým způsobem. Přesně to může spustit arbitráž, vlna arbitráží masivně roste a jejich podoba je taková, že stát prakticky nemůže vyhrát. Vyhrává nadnárodní korporace a vymůže si vždy nějakou kompenzaci, ať už vyšší, či nižší. Je to situace, která ohrožuje státy nejenom finančně, ale ohrožuje jejich prostor pro hospodářskou politiku, určité návrhy jsou de facto neprosaditelné, protože vždycky se může najít někdo, kdo řekne: „Tohle ohrožuje moje zisky.“

03269527.jpeg

Jakým způsobem se o dohodě vyjednává a proč se o ní nemluví?
Pod tlakem občanské veřejnosti se o ní začalo mluvit trošku víc, ale je pravda, že ta debata v ČR je velmi malá. Oficiálně bývá odbyta několika málo slovy, protože je to podle jejích zastánců další obchodní a investiční dohoda a takových se přece uzavírají spousty a není třeba se tomu nějak zvlášť věnovat. Přitom problém je v tom, že takhle dohoda je mezi regiony, které mají většinu celních překážek odbouranou, čili to nemůže být tím důvodem, jsou to země, které už teď mají velice intenzivní obchodní a investiční vztahy, a zároveň je tady ten tlak ze strany USA na tu doložku investor–stát, což je velmi významná součást. Dodejme ještě to, že pokud bude dohoda o TTIP uzavřena, tak se bude jednat o největší investičně obchodní blok na této planetě, to už si určitě zaslouží více pozornosti.

Mluví se o TTIP jinde? Vznikají občanské iniciativy v jiných evropských zemích?
Mluví se o tom podstatně více v Německu, v Británii i jinde, kde vznikají občanské iniciativy, které se chtějí dopátrat bližších informací. Stále platí, že většina z nich je tajná a dostáváme je přežvýkané a někdy neaktuální. Trvalo rok, než jsme se dostali k obecné preambuli, která je velmi obecná a celkem nic se z ní nedovíte. Nicméně ta aktivita vzrůstá, občané EU chtějí mít informace, obávají se snížení svých standardů, takže ve většině evropských zemí probíhají podpisové akce. Evropská občanská iniciativa jde i proti rozhodnutí Evropské komise, ta si totiž nepřála pořádat k tomuto tématu veřejnou iniciativu, to je další z případů demokratického deficitu v rámci EU. Nicméně dost to kvasí, například v Německu už i někteří političtí představitelé vyjadřovali své znepokojení hlavně doložkou investor–stát. Myslím, že je třeba více kvasu dostat i do ČR.

03269526.jpeg

Vyplývají z TTIP pro Evropskou unii nějaký výhody? Pokud ne, proč se nebrání?
To je dobrá otázka. My neznáme detaily, ale může za tím být nějaká geopolitická úvaha. To vlastně potvrdil i náš ministr zahraničí, když odmítl námitky, které vznášeli aktivisté, já mezi nimi. Řekl, že to je transatlantická vazba a tím, že je ta důležitost nastavená. Někteří to v té politické rovině chápou jako intenzivnější propojení Evropské unie se Spojenými státy a zároveň se domnívají, že toto intenzivnější propojení je žádoucí.

Jaká je vaše prognóza pro Evropskou unii, pokud dohodu přijme?
Veřejnost se začíná intenzivně angažovat a já doufám, že se podaří tuto dohodu nepřijmout. Nepřijmout doložku investor–stát a jiná nařízení, která by ohrožovala specifičnost a výjimečnost Evropy. Já si opravdu myslím, že pokud by dohoda o TTIP byla přijata, tak Evropa by se nejenom stala vazalem USA, to už koneckonců je, ale přijde o něco, na co mohla být pyšná. Na to, že dokázala vybudovat nějakou ekologickou a sociální ochranu, dokázala vybudovat mechanismy, které zajišťovaly vysokou životní úroveň, ochranu životního prostředí a zároveň sociální stabilitu. Tohle teď hodí za sebe, z důvodů, nad kterými můžeme spekulovat, a vystavuje se tím ještě větším sociálním tlakům a tenzím než dneska.