Tyjátr - festival Akcent

02167212.png

V Banské Bystrici a posléze v Praze proběhl nultý ročník festivalu Akcent. Festival se soustředí na umění se sociálním přesahem. Přijel tak například významný maďarský režisér Árpád Schilling se svým souborem Krétakör, jehož tvorba se orientuje na sociální divadlo. Dokumentární divadlo reprezentoval jeden z jeho nejvýznamnějších představitelů Stefan Kaegi, člen proslulého Rimini Protokoll.

Praha nedávno zažila velmi příjemný exkurz do umění se sociálním přesahem. Bylo načase! Dokumentární divadlo, promítání i workshopy ve veřejném prostoru – to je nový festival Akcent. Založen je na spolupráci se slovenským Divadlem z Pasáže. Podle ředitele Divadla Archa Ondřeje Hraba rozjíždí nultý ročník ideu jakési evropské platformy divadelníků se smyslem pro sociální a komunitní umění.

A právě Stefan Kaegi představil v Arše, v jejím proslulém Skleníku, hned několik svých projektů. Stefan Kaegi je jeden ze tří představitelů Rimini Protokoll – autorů, režisérů, hudebníků a choreografů… a hlavně představitelů nové vlny dokumentárního divadla! Zajímavá je cesta, jak se k tomuto specifickému divadelnímu žánru dostal.

„Moje úplně první práce byla novinařina, vždycky jsem si myslel, že to je to, co mě baví – vyprávět příběhy lidí, referovat o tom, co se děje na druhé straně města nebo světa. Ale přestal jsem věřit médiím, novinám a televizi už vůbec neberu. Cítil jsem, že bych měl vytvořit jiný model, jiný formát toho, jak dostat lidi trochu blíž realitě.
Vůbec jsem nestudoval nějakou sociologii nebo něco takového, vlastně žádnou metodu. Možná na to koukám trochu z antropologického hlediska. Snažím se s těmi lidmi pracovat. Moje práce není jen ten výsledek, ten záznam nebo představení, je to celý ten proces, všechno, co se děje kolem.“

02167381.jpeg

Velkou pozornost vzbudil Kaegiho projekt Radio Muezzin, jehož premiéra dokonce proběhla v Káhiře. Stefan před publikum postavil postupně čtyři muezíny, kteří vyprávěli o své práci a svém životě. V muslimské zemi přitom divadlo často vzbuzuje různé kontroverze.

„Když jsem začínal dělat v Egyptě, spousta lidí mi říkala, že to je blbost, že to nepůjde, že muezína nikdy nedostanu na jeviště. A i k mému překvapení byli nakonec muezíni velmi vstřícní, byli rádi, že někoho zajímá jejich život. A nebyl tady konflikt mezi islámem a dokumentárním divadlem – kdybych ale chtěl dělat jinou formu divadla, dát jim role a prezentovat nějakou vlastní vizi – to by nedělali.“

Často zmiňovaný je také jeho projekt Call Cuta in a Blog. Šlo o propojení lidí z callcentra v Kalkatě a lidí z Berlína. Indové, kteří nikdy v Berlíně nebyli, pak měli tyto své evropské protějšky navádět různě po městě s pomocí systému GPS, webových kamer a jiného technologického vybavení. Mimoto mezi nimi vznikala často velmi zajímavá komunikace.

Nabízí se otázka, kde na takové záležitosti vzít peníze, jsou německé dotace tak vysoké?
„Ne všechny moje projekty jsou drahé. Dělal jsem jednu věc v Krakově, bylo to jako hledači pokladů – znáte to, jak děti hrají hledače pokladů – schovávají se papírky a ony pak chodí a hledají indicie. To nemělo žádný technický support, takže to bylo velmi levné. A já si prostě nemyslím, že je to nutné dělat za hodně peněz. Mívám taky rozpočet srovnatelný s produkcí klasické scény, jen jsem se rozhodl ty peníze jinak investovat – to je třeba to pojízdné hlediště, taková pohyblivá jednotka, která umožní nahlížet na společnost.“

Rimini Protokoll je jedno z nejzajímavějších evropských uskupení zabývajících se sociálními přesahy umění. Festival Akcent kromě něj představil několik dalších umělců, jejichž tvorba je v tomto kontextu unikátní – můžeme se jen těšit na další ročník!