Tyjátr: Zlínské divoké tympány. Kabaret s Ovčáčkem hladí politiku po srsti i po druhé

Ovčáček čtveráček byl přelomový. Přímý přenos z pražského Branického divadla překonal v návštěvnosti i historicky první podobný projekt, konkrétně uvedení inscenace České nebe Divadla Járy Cimrmana s jedenácti tisíci diváky z roku 2012. Tvůrci inscenace Ovčáček miláček zachovali formální náležitosti předešlého dílu beze zbytku. Čtená črta vznikla za pár dní, na přípravě se s ředitelem Městského divadla Zlín Petrem Michálkem podílel celý kolektiv a neexistuje k ní divadelní program. V replikách postav citovali české politiky i novináře z vybraných diskusních formátů České televize, tiskových konferencí i přepisů dalších materiálů. Zůstalo také řazení na jednotlivé, spíše samostatné kabaretní výstupy a precizní, hyperrealistická nápodoba reálných osobností. Jednu změnu ale pokračování Ovčáčka čtveráčka doznalo. Tvůrci do něj vložili více vlastních komentářů a nedrželi se natolik otrocky autentických promluv. Například při jevištní interpretaci pořadu Interview 24 z letošního května, ve kterém moderátorka Světlana Witovská vedla rozhovor s Andrejem Babišem, přicházel politik s ohromnou trnovou korunou nápadně připomínající kontroverzní farmu.

Tyjátr: Kabaret na Ovčáčka nevyzrál. Mimoděk narazil na obecnější české problémy

• Upravit
• Smazat

Kabaret Ovčáček čtveráček je původně jednorázovým politickým povyražením Městského divadla Zlín. Setkal se s nevídaným zájmem publika i otevřeným odporem části společnosti. Dočkal se řady vyprodaných repríz a derniéru vidělo publikum v bezmála devadesáti kinech po celé republice. Uvést v téměř vyprodaném přímém přenosu na koleni poskládané pásmo je v českém divadle možná marketingovým počinem roku. Kabaret samotný byl ale spíše nevinný, než-li nekorektní, jak tvůrci avizují.

Postavy politiků byly v prvním díle, až na životní úděl Jiřího Ovčáčka, spíše složeniny z kontextu vytržených citací. V Ovčáčkovi miláčkovi se inscenátoři naopak snažili osobní rovinu prohloubit i u dalších figur a polidštit je. V jednom z výjevů tak premiéra Bohuslava Sobotku vyobrazili jako stresem stíhaného člověka, který i ve čtyři hodiny ráno seděl zhroucený v křesle a nebyl schopen přes naléhání manželky mluvit o ničem jiném než o vládní krizi. Při odchodu z domova navíc zapomněl tašku s demisí vlády. Ve změti převážně povrchních vtipů také rezonovala jedna satirická, až mrazivá vize blízké budoucnosti. V prorocké halucinaci z helikoptéry vystoupil zlínský hejtman a zčásti zahalený v duhové vlajce s laškovným úsměvem pronesl: „Zabijeme všechny prasata.“ Ačkoliv se postava Jiřího Ovčáčka přesunula spíše do pozadí, jako vypravěč spojující mozaiku kabaretních výstupů dohromady, zůstal její výklad stále nejosobnější. Tentokrát ho Michálek přirovnal ke Glumovi z Pána prstenů, který ztratil zbytky přirozenosti působením zla z Prstenu moci a svou proměnu si bolestně uvědomuje.

I když byl Ovčáček miláček divadelně koncentrovanější než předešlý díl, stále z něj nebylo úplně jasné, co si zlínští divadelníci o české politice, potažmo politicích skutečně myslí. Pokud tvůrci razantně nezmění autorský a inscenační princip, zůstane to nečitelné i v příštích pokračováních, která nepotvrzují, ale ani nevyvrací. Městské divadlo Zlín má potenciál oslovit v kině i jinými, kvalitnějšími tituly ze svého repertoáru, jako například nedávno derniérovanými Žítkovskými bohyněmi, a nemusí se kvůli pozornosti nutně stát pouhým generátorem nejapných politických vtipů s minimálním přesahem.