Tyjátr: Urban Rabbits na turné
Divadlo se nemá pokoušet o napodobení přírody nebo znovuobjevení skutečnosti, ale má být snahou o nalezení pravdy skrývající se za vnějším obrazem. Takto vnímá živé divadelní umění maďarský režisér Árpád Schilling, zakladatel legendárního divadelního souboru Krétakör.
Práce Árpáda Schillinga jsou poznamenány divadelním experimentem a snahou o nalezení jiných a neotřelých výrazových prostředků, které však budou v konfrontaci s divákem sdělné a esteticky působivé. Národní škola cirkusových umění v Châlons-en-Champagne, která hostovala v Budapešti, umožnila Árpádu Schillingovi setkávání s jiným druhem umění, kterým je nový cirkus.
V absolventské inscenaci Urban Rabbits předvádí své herecké a fyzicky velmi náročné dovednosti šestnáct studentů. Ti letos obdrží absolventské diplomy potvrzující profesionální vzdělání v oblasti cirkusových umění. Nový cirkus vznikl ve Francii v sedmdesátých letech a za tu dobu si dokázal vybudovat silné postavení mezi ostatními uměleckými druhy. Letošní promující ročník je technicky i herecky velmi dobře vybaven. Přirozeně, s lehkostí a mladickým nadhledem mísí divadelní, cirkusová, taneční i hudební umění do kompaktního scénického tvaru umístěného v kruhové manéži.
Inscenaci Urban Rabbits a její vznik přiblížil v rozhovoru asistent režie Marc Vittecoq.
Marc Vittecoq
„S Árpádem Schillingem jsme spolupracovali na divadelních inscenacích už dříve. Já jsem vystudoval divadelní konzervatoř v Paříži, kde s námi Árpád Schilling připravoval absolventské představení Shakespearova Hamleta. Před inscenací Urban Rabbits jsem s umělci nového cirkusu nikdy nespolupracoval a Árpád v podstatě také ne. Pracoval ale se známým francouzským souborem Le Phun na inscenaci Otec Kuráž. Nejednalo se o cirkus, ale o pouliční divadlo. Na Urban Rabbits měl tedy příležitost zkoumat možnosti a výrazové prostředky tradičního i nového cirkusu, což pro něj byla v jistém smyslu velká výzva.
Árpád se ještě před oficiálním zahájením zkoušení individuálně setkával s každým absolvujícím studentem a mluvili o tom, co by chtěli v životě dělat, co si myslí o škole, svých spolužácích, po čem touží a co pro ně cirkus znamená. Pro něj to byl způsob, jak zjistit, co má před sebou za lidi. Na poznatcích získaných z těchto setkávání a jejich společných workshopů jsme začali stavět dramaturgii Urban Rabbits.
Je neuvěřitelné vidět, jak jsou studenti herecky nadaní a zároveň schopni používat své tělo v tak fyzicky náročných situacích. Jejich jevištní výraz je spojen s fyzickou bolestí, ale i radostí z pohybu. Jsou si naprosto vědomi svého vlastního těla a mají obrovskou vůli, protože museli hodně pracovat, aby se dostali na úroveň, na níž jsou nyní.“
Inscenace staví svou dramaturgii na krátkých scénických obrazech, kde vystupují artisté jak sólově, tak i v páru či malých skupinkách. Jednotlivé obrazy jsou tematicky propojeny milostnou zápletkou postavenou na svádění nebo partnerských neshodách. Příběh je prostý, ale nepostrádá hloubku, která romantiku nijak nepatetizuje, jen ji přibližuje skutečnému životu. Mladí artisté, kteří v sobě mísí profesi akrobata, klauna, herce, tanečníka a hudebníka, hrají přirozeně, s ironickým nadhledem, uvolněně a bez afektu. Jsou schopni vést monolog zavěšeni na tyči hlavou dolů. Tyč však znamená mnohem víc, například cestu, která mladého muže zavede až k dívce, která hraje na trubku sedíc na houpačce zavěšené ve výšce zhruba dvaceti metrů. Každý z aktérů má jednu cirkusovou disciplínu, jejímž prostřednictvím v inscenaci předvádí svůj hlavní výstup. V případě Vasila Tasevského, který přijel studovat do Châlons-en-Champagne až z Makedonie, se jedná o akrobacii na obří kovové spirále.
Vasil Tasevski
„Árpádův přístup se mi velmi líbil. Byl přímý a zajímalo ho především to, jaký vklad do inscenace dáme my jako hlavní aktéři. Do Urban Rabbits vložil prvky, které jsou nové, invenční, ale na druhou stranu se nejedná o nic revolučního. S Urban Rabbits jsme spokojení a snažíme se do toho dát všechno, co jen lze. Turné pokračuje dobře, ale někdy je velmi náročné. Trvá tři měsíce, v rámci nichž se často přesunujeme, a to stále se stejnými lidmi. Je tedy jasné, že ponorková nemoc se občas objeví. Už jsem přemýšlel o dalších možnostech, které by mohly následovat po ukončení našeho turné. Jsem v uměleckém sdružení, ve kterém se soustředíme na nový cirkus a site specific. Vytváříme inscenace na veřejných prostranstvích, jako jsou nádraží nebo nemocnice.“
Národní cirkusová škola umožňuje studentům vzdělávat se nejen v technice cirkusových umění, jako je akrobacie, klaunérie, žonglování nebo krasojízda, ale také v herectví, zpěvu, tanci a hře na hudební nástroj. Chce studentům poskytnout kompletní umělecké vzdělání a dostatečně je vybavit pro profesi novocirkusových umělců, kteří se všemi těmito dovednostmi vyznačují. Absolventské ročníky připravují s profesionálními režiséry a choreografy inscenace, se kterými si vyzkoušejí první velké turné nejen po Evropě. O studiu na cirkusové škole a svých budoucích plánech promluvila i Julie Tavert.
Julie Tavert
„Národní cirkusová škola je instituce, která není jednoduchá, ale jsem ráda, že jsem ji zvládla. Teď bych měla být připravená na praxi. Zkušenosti, které jsem získávala během studia, jsou pro mě velmi důležité. Navíc jsem moc ráda, že jsem měla možnost spolupracovat s Árpádem Schillingem. Myslím si, že je to výborný začátek pro budoucí kariéru. Po škole bych ráda pokračovala v tvorbě a stylu, který se blíží Árpádovu. Chtěla bych být součástí souboru, který vede režisérská nebo choreografická osobnost. Sama se totiž ještě necítím vytvářet inscenace.“
Inscenace Urban Rabbits vychází z velké části z improvizace a je výjimečná tvůrčím vkladem každého účinkujícího. Árpád Schilling vedl režii citlivě, aniž by potlačil potenciál mladých cirkusáků. V Urban Rabbits je tak patrný jejich zápas se světem, touhou, ambicemi a láskou.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.