Týmový duch jako největší zbraň i slabina. Doomtree bojují s (vlastní) rapovou letargií
Po tříleté odmlce představil minnesotský rapový kolektiv Doomtree nástupce dosud poslední desky No Kings. Na aktuálním albu All Hands se ale trochu pere s vlastní synergií.
Doomtree jsou v jednom ohledu unikátem. Ani v době, kdy už se v hip hopu upouští od sexistických narážek a textů, není totiž úplně zvykem, aby v sedmihlavé rapové skvadře měla prostor žena jako právoplatný, nikoli hostující člen. Dessa ale není žádná wannabe, která si přivlastnila dikci Missy Elliott nebo Sister Souljah, její flow je ozdobou celého kolektivu.
„Byli jsme Doomtree ještě dřív, než nás napadlo hrát společně pod jedním jménem. Vycítili jsme to mezi sebou. Ačkoli máme každý vlastní sólovou kariéru, jedeme v tom společně,“ vysvětluje P.O.S v rozhovoru pro KEXP filozofii značky Doomtree, která je skupinou i labelem zároveň. Třiatřicetiletá Dessa k tomu se smíchem dodává, proč má jejich „rapová demokracie“ i své stinné stránky: „Pokud uděláme nějaké rozhodnutí, musíme dojít ke konsenzu. Jeden spřátelený filmař o nás prohlásil, že co se byrokracie týče, jsme jako americká vláda. Na druhou stranu – lepšíme se.“
Vzhledem k již řečenému asi nikoho nepřekvapí, že Doomtree novou desku napsali a nahráli společně v horském srubu. Soudržnost členů ale není černobílá. Na řadě míst třetího studiového alba All Hands místo k vršení kolektivní energie dochází jen k jejímu přelévání z jednoho MC na druhého. Track 80 on 80, pojednávající o cestování během turné, si svým tématem říká o pedál sešlápnutý až k podlaze, Doomtree si přitom ale jen laxně předávají štafetový kolík. Jindy, jako v singlu Gray Duck, se ale podaří vzít týmovou image z jiného konce. Verbální kulomety pálí zběsilé salvy, ale až Dessa rozjede apokalyptickou jízdu, ve které jde každý proti každému.
Oproti předchozím deskám na All Hands příliš nevyniká instrumentální část alba. Producenti Lazerbeak a Paper Tiger, kterým s beaty pomáhali i P.O.S a Cecil Otter, to sem tam s dubstepovým chloroformem přeženou. Posluchač pak svou pozornost věnuje něčemu zajímavějšímu, nebo dál spokojeně tluče špačky. Spíš než jako chybu jinak velmi talentovaných producentů lze zívací efekt opět interpretovat jako jeden z důsledků umělecké synergie Doomtree – tam, kde nikdo nevyčnívá, začne být brzy nuda. Bohužel, během bezmála hodiny je dost obtížné se takovému momentu a pocitu vyhnout.
Hodnocení: 65 %
Doomtree – All Hands (Doomtree Records, 2015)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
