Typický dress code do kanceláře u mladé generace mizí, přednost dává originálním kouskům

Měsíc po dokončení studia módy měla Songsong pocit, že její hledání práce nikam nevede. Obyvatelka Pekingu se prostřednictvím e-mailu a pracovních stránek ucházela o více než 30 pozic, ale nedostala jedinou odpověď. Songsong se proto rozhodla vyzkoušet jinou platformu: seznamovací aplikaci Tinder. Dvaadvacetiletá dívka začala aktualizovat své profilové obrázky a nahradila selfie fotkami se vzkazem napsaným velkými červenými písmeny: „Chybí někomu zaměstnanci? Momentálně hledám práci. Přijměte mě.“

„Na Tinderu jsem narazila na různé druhy inzerátů a profilů,“ řekla Songsong Sixth Tone. „Řekla jsem si: 'Proč bych si tady nemohla udělat reklamu, abych se více zviditelnila?“ Songsong patří k rostoucímu počtu mladých Číňanů, kteří se v souvislosti s nárůstem nezaměstnanosti absolventů obracejí na Tinder, aby si našli volná pracovní místa. Vzhledem k tomu, že podle Národního statistického úřadu míra nezaměstnanosti mladých lidí v Číně začátkem letošního roku překročila 20 %, používají čerství absolventi nejrůznější metody, aby získali výhodu na trhu práce. Využití Tinderu je tak nejnovější „vychytávkou“ při jejím hledání.

Seznamovací aplikace jsou přitom v Číně nesmírně populární. Není přesně jasné, kolik mladých Číňanů Tinder používá, ale aplikace je populárnější než jiné mezinárodní seznamovací platformy, jako jsou Bumble a Hinge, přestože v Číně není oficiálně dostupná. A právě obtížný přístup k Tinderu je jedním z důvodů, proč jej někteří mladí Číňané považují za ideální platformu pro navazování kontaktů. Uživatelská základna je vychýlena směrem k lidem, kteří studovali v zahraničí nebo pracují pro mezinárodní společnosti.

„Na Tinderu je skvělé, že se můžete spojit s lidmi mimo svůj obvyklý sociální okruh,“ řekla uživatelka Xing, která z důvodu ochrany soukromí uvedla pouze své příjmení. „Většina lidí na Tinderu má slušnou práci, takže je větší šance získat doporučení ve velké firmě. A na rozdíl od sítě LinkedIn vytváří Tinder intimnější atmosféru, protože první konverzace obvykle začíná vaším osobním životem.“

Jedna z analýz ukázala, že 18 % návštěvníků Disneyho parku se zadluží, aby zaplatili za svou dovolenou v Disneylandu. Pro fanoušky, jako je Jeff Reitz z Huntington Beach, který navštívil Disneyland 2995 dní v řadě, se tyto zvyky mohou stát posedlostí. Podle odborníků odpověď na humbuk kolem Disneylandu ale může souviset s tím, jak je náš mozek nastaven. Ačkoli k neutuchající popularitě společnosti Disney nepochybně přispívá mnoho faktorů, někteří vědci se domnívají, že dovolená u Disneyho přece jenom vyvolává nutkavější cestovní chování než jiné. Touha znovu prožít dětské fantazie a touha po cestování jsou určitě důležité. Ale možná nejinovativnějším vysvětlením je náš čich.

Po celém parku jsou rozmístěna zařízení známá jako Smellitzers, která na kolemjdoucí vystřelují pachy. Například Smellitzer u Cukrářského paláce a Cukrářské kuchyně vypouští na hlavní ulici vůni sladkých dobrot. „Smellitzer byl pojmenován po slavném houfnici, která odpalovala granáty z první světové války,“ popisuje Gavin Doyle, Disneyho nadšenec stojící za stránkou Disney Dose. „Místo toho, aby vystřelovala smrtící granáty, ale vypouští nádherné vůně,“ dodává.

David Ludden, profesor psychologie na Georgia Gwinnett College, řekl deníku Los Angeles Times, že část úspěchu společnosti Disney spočívá ve schopnosti využívat vůně k „ovlivňování našeho chování na nevědomé úrovni“. „Čich je chemický smysl a je evolučně nejstarší, takže se přímo spojuje s emocionálními částmi mozku více než ostatní smysly,“ vysvětluje psycholog. A to je jedním z důvodů, proč se dospělí i děti nemohou tohoto zábavního parku nabažit.

Po celé generace plavaly oceánem, aniž by se setkaly s lidmi. Některé z nich dorůstaly délky 24 m a dosahovali hmotnosti 90 tun. Donedávna jsme o hejnu modrých velryb trpasličích v Indickém oceánu nic nevěděli. Jejich objev v roce 2021 je o to pozoruhodnější, že byly nalezeny právě díky detektorům výbuchů. Paradoxně nebýt jaderných zbraní, nebyly by pozorovány.

Mezinárodní monitorovací systém (IMS), který provozuje vídeňská organizace CTBT od 90. let, funguje díky čidlům po celém světě a rozrostl se na více než 300 zařízení, která mohou detekovat zvuk, tlakové vlny a další projevy jaderných výbuchů. Patří sem více než 120 seismických stanic, 11 hydroakustických mikrofonů v oceánech, 60 „infrazvukových“ stanic, které zachycují velmi nízkofrekvenční neslyšitelný hluk, a 80 detektorů radioaktivních částic nebo plynů.

V posledních zhruba deseti letech, kdy se otevřel vědecký přístup k datům, se vědci obrátili na IMS, aby zjistili více o událostech, ke kterým data chyběla. V červnu se stovky těchto vědců sešly na konferenci ve Vídni, aby se podělily o své poznatky. Výzkumníci z Německa ukázali, jak mohou hydroakustické senzory sítě monitorovat hluk způsobený lodní dopravou, tým z Japonska představil výsledky, jak využil IMS ke studiu podmořské sopečné činnosti, a brazilský výzkumník hovořil o infrazvuku generovaném polární září a aurorou australis. Další účastníci popsali snahy o detekci pádů lavinových ledovců na dálku - v návaznosti na předchozí výzkum, při němž byla síť nasazena ke sledování tání ledovců v Antarktidě.

Pokud jde o modré velryby pygmejské, byly objeveny, když se australští vědci rozhodli poslouchat zvuky oceánu trochu jinak právě s pomocí hydroakustické sítě IMS. Nález nového podrodu velryb byl dobrou zprávou proto, že modré velryby trpasličí jsou velmi vzácné. Ve 20. století byly modré velryby vyloveny téměř na pokraj vyhynutí.

Když architekti IMS budovali svou detekční síť, chtěli nejspíš o něco bezpečnější svět. Ale ani při této prozíravosti zakladatelé sítě pravděpodobně nepředpokládali všechna dnešní využití IMS.

Interiér londýnské restaurace The Sketch v podání Lasvit|foto:Mark Cocksedge

Komponenty obsahující sušené rostliny museli skláři české firmy vyrábět specifickou technikou. „Instalace Herbarium byla vytvořena speciální sklářskou technikou, která umožňuje sklářům vdechnout přírodě věčný život. Ke kouzlu dochází, když se roztavené sklo nalije na sušené květiny, rostliny nebo drobné větvičky stromů. Tehdy se zeleň promění v popel, ale zanechá na povrchu skla svůj otisk. Vznikne tak jedinečný herbář,“ popisuje Lasvit.

Interiér londýnské restaurace The Sketch v podání Lasvit|foto:Mark Cocksedge

V londýnské restauraci je instalace ještě dobarvená zlatem. Koncept Herbarium reflektuje především tradici českého sklářství a snaží se esenci lužickohorské sklárny přenést do působivé interiérové dekorace. „Naše sklárna je obklopena divokou přírodou Lužických hor. V této krajině můžeme najít kořeny sklářství, ale i značky Lasvit. V Herbariu jsme chtěli tuto divokost zachytit, aby si každý mohl domů odnést kousek krajiny, kousek české louky i kousek přírody zamrzlé ve skle,“ řekla designérka Mária Čulenová, která je spolu s Petrou Dickovou a Štěpánem Gudevem autorkou konceptu.

Mezi procesované potraviny patří třeba balené polévky, mražená pizza a různá hotová jídla, ale třeba i uzeniny, hranolky, sladkosti, zmrzlina nebo různé limonády. V těchto potravinách bývá často obsaženo vysoké procento umělých sladidel. Dřívější výzkumy již potvrdily, že pravidelná konzumace těchto zpracovaných potravin může souviset s rozvojem zánětu v těle nebo s rakovinou tlustého střeva u mužů a srdečními chorobami a předčasnou smrtí u mužů i žen.

Novou studií, která spojila procesované potraviny s depresí, se zabýval tým vědců pod vedením Andrewa T. Chana a Daniela K. Podolskyho z Harvard Medical School a Harvard T. H. Chan School of Public Health v Bostonu. Výzkumníci v ní zkoumali stravu zhruba 32 tisíc žen ve středním věku a zaměřovali se právě na to, zda se u žen, které ve vyšší míře konzumují zpracované potraviny a umělá sladidla, častěji objevují deprese.

„Studie naznačuje souvislost mezi konzumací ultrazpracovaných potravin s umělými sladidly a depresí, přičemž u žen, které konzumují zhruba 9 porcí těchto potravin denně, je riziko depresí až o 50 % vyšší oproti těm, které snědí denně 4 a méně porcí zpracovaných potravin,“ řekl ke studii Gunter Kuhnle, profesor potravinářství a výživy na univerzitě v Readingu ve Velké Británii.

Podle dalších výsledků je u osob s chronickou depresí při vysoké konzumaci zpracovaných potravin také riziko toho, že se jejich stav může ještě zhoršit. Hlavní faktor související s vyšším rizikem rozvoje tohoto onemocnění přitom mohou představovat právě umělá sladidla. Je však třeba brát v potaz, že se jednalo o observační studii, a je ještě v tomto směru potřeba provést další výzkumy.

Mezi hlavní iniciátory setkání se zástupci Kongresu k tématu AI v hudbě patří třeba Jimmy Jam, Terry Lewis, Paul Williams, Madison Love, Cirkut, Benj Pasek, Justin Paul nebo Matthew West. Ti se v rámci propagačního dne Stand With Songwriters od Americké společnosti skladatelů, autorů a vydavatelů budou snažit prosadit přijetí právních předpisů zahrnujících šest hlavních zásad pro používání umělé inteligence.

Zásady se týkají ochrany lidských tvůrců a tvůrkyň, dále nutnosti jejich souhlasu o používání vlastních děl pro vzdělávání v oblasti AI a ochrany autorských práv. Zásady se týkají i spravedlivých odměn, transparentnosti při identifikaci děl vytvořených umělou inteligencí a člověkem a v neposlední řadě i rovných podmínek pro autory a autorky v hudebním průmyslu.

„Skutečná hudba vychází z hloubi našich duší. Jsou to především písně o lidech, o srdci, které odhalují a často léčí náš psychický stav. Nyní potřebujeme, aby Kongres postavil člověka na první místo, postavil se na stranu autorů písní a chránil naše práva na vlastní hudební díla. Neodevzdávejte je umělé inteligenci,“ řekl v prohlášení Paul Williams, předseda představenstva a prezident Americké společnosti skladatelů, autorů a vydavatelů.

Haaning měl v roce 2021 peníze od muzea obdržet, aby vytvořil aktualizované verze dvou svých dřívějších děl pro výstavu o budoucnosti práce. Konkrétně měl pracovat na obrazu, který byl celý naplněný bankovkami, jež měly reprezentovat průměrné roční platy Rakušana a Dána, informuje server CNN. Umělec ale místo toho muzeu zaslal dva prázdné obrazy s názvem „Vezmi peníze a uteč“ a sdělil, že vytvořil dvě nová lepší díla, která k tématu připravované výstavy sedí lépe.

Poté zároveň uvedl, že prázdná plátna měla být komentářem k nízkým mzdám, a to, že porušil smlouvu s muzeem, bylo součástí jeho díla. Muzeum Kunsten sice umělcovo nadšení z nového díla nesdílelo, ale obrazy nakonec vystavilo, a to spolu s e-mailovou korespondencí, kde Haaning své dílo vysvětloval.

Muzeum s Haaningem zahájilo soudní řízení. Podle soudu bylo dodané dílo, vzhledem k smluvně vymezenému zadání, nedostatečné a neodpovídající. Podle rozhodnutí soudu musí nyní umělec muzeu zapůjčené peníze vrátit, a navíc ještě uhradit náklady spojené se samotným soudním řízením.

Ruční odstraňování řas z korálových útesů studoval během let 2018 až 2021 tým australských vědců pod vedením Hillary Smith a Davida Bourna z Univerzity Jamese Cooka. Testovali ho v lokalitě Velkého bariérového útesu, konktrétně v oblasti Yunbenun, která je také známá jako Magnetický ostrov. Během tří let se v této lokalitě podařilo obnovit růst korálů až o 600 %.

Makrořasy, které pokrývaly korálové útesy, pravidelně odstraňovali dobrovolníci. Na vymezené ploše zhruba 25 metrů čtverečních se během tří let ručního odplevelování od řas ukázalo, že se korály dokážou samy obnovit, a to nejen z pohledu množství, ale i rozmanitosti druhů. Navíc díky pravidelnému odstraňování se řasy začaly v lokalitě objevovat v menším množství. Výsledky této studie tak naznačují, že by tato jednoduchá metoda mohla být velmi účinná a mohla by pomáhat útesy obnovovat právě v místech, která jsou makroskopickými řasami silně zanesená.

„Je to jako pletí zahrady. Pokaždé, když se k útesům vrátíme, chaluhy dorůstají méně a méně, takže tato metoda by mohla přinést trvalý užitek, aniž by vyžadovala nekonečné úsilí,“ komentovala metodu Hillary Smith, jedna z autorů studie.

Makrořasy se v ekosystému korálových útesů běžně vyskytují. Pokud je vyvážený, hlavně tím, že jsou korály dostatečně vzrostlé a zdravé, tak je množství řas poměrně nízké a korály to nijak zvlášť neovlivňuje. Vlivem klimatických změn a teplotními výkyvy se ale řasám začíná v oblasti útesů mimořádně dařit. Výzkumný tým tak chce techniku odplevelování nyní testovat i v dalších lokalitách, třeba ve Francouzské Polynésii, Indonésii a dokonce i v Singapuru, kde jsou podle odborníků korálové útesy makroskopickými řasami extrémně zasažené.

Porodní asistentka v důchodu Judith Stennerová řekla, že musela podstoupit „tak trochu maraton“, aby se jí podařilo situaci vyřešit. Kvůli prohození elektroměrů musela několik let platit vysoké účty sousední rodiny. „Já jen doufám, že je možné z toho vyvodit širší důsledky, že by můj případ mohl pomoct i dalším lidem.“

Paní Stennerová uvedla, že se dostala do „fáze otupělosti, kdy vám nikdo nevěří a nikdo vás neposlouchá", když se snažila problém vyřešit zatímco její účty stále rostly. A to i přesto, že byla podle svých posedlá vypínáním nejrůznějších spotřebičů.

Její případ zašel tak daleko, že se mu věnovali i poslanci v britské sněmovně. Ty zaujalo, že žena, která přežila rakovinu prsu, platila účty za energie čtyřčlenné rodině ze sousedství po většinu z šesti let, kdy v bytě bydlela. Až letos v létě se konečně zjistilo, že elektroměry v bytech jsou prohozené. I přesto ale trvalo dalších 14 týdnů, než se chybu podařilo napravit.

Společnost ScottishPower se paní Stennerové omluvila za problémy a trápení, které zažila, a dodala, že je to „nepřijatelné a zdaleka to neodpovídá úrovni služeb, které se snažíme poskytovat“. Dodala taky, že při finálním přepočítávání účtů zváží i případné přeplatky anebo dokonce kompenzace.