Uráží mě, když lidi posílají mou rodinu domů. Stereotypy ale mizí, říká novinář Viet Tran

„Pocházím ze severního Vietnamu, rodiče se narodili během války. Čechy pro ně byly úplně jiný svět, museli se učit na rohlících, aby se aklimatizovali. Na Hané jsem byl jedno z prvních vietnamských dětí, trochu úkaz, ale vietnamských rodin tam bylo hodně, setkávali jsme se po škole. Po základce jsem se víc uzavřel do českého prostředí,“ říká v úvodu Viet, kterého na Twitteru sledují tisíce lidí.

Viet Tran a Václav Rouček.jpg|foto:Václav Rouček, Český rozhlas

„Pro Vietnamce je rodina číslo jedna. Rodiče chtěli, abychom bydleli v jednom baráku, takovou představu ale nemám. Holky to mají ještě těžší, tlačí je, aby měly brzo děti a svatbu. Po mně rodiče chtěli, abych byl doktor, jenže já měl rád hry, dávali mi to sežrat. Když mě teď vidí v televizi, jsou hrdí,“ odpovídá na otázku, jaký má vztah k tradičním vietnamským hodnotám. Bavit se s otcem o emocích ale nedokáže. „Bavíme se jen, když něco potřebuje.“

„Stereotypy ohledně Vietnamců mizí, je to generační problém. Vietnamci se integrovali dobře, stereotypní vnímání je pasé. Někdy se ale setkám s tím, že Češi prodejcům ve večerce tykají. Když někdo posílá mou rodinu domů, to mě dokáže opravdu naštvat, děje se to ale zřídka,“ komentuje v rozhovoru.

A jak se dostal k novinařině? „Začal jsem do šuplíku psát recenze her, zlom nastal na gymplu, v herním médiu hledali nové redaktory a nějak se přihodilo, že jsem se stal šéfredaktorem. Tak jsem šel na žurnalistiku, psal pro další herní weby a nakonec se dostal k obecnému zpravodajství. A dělám to doteď,“ uzavírá.

 Viděl někdy svého otce brečet? Umí sdílet své emoce? A dokáže říct, že je na dně? Poslechněte si nový díl Pochlap se s novinářem a fotografem Vietem Tranem.