Úspěšnost není návštěvnost

Také do Aera se na počátku 90. let chodilo na všechny hollywoodské hity, desetikoruna na správném místě mi umožnila vidět Tanec s vlky, Střihorukého Edwarda, případně Šerifa a mimozemšťana. Postupně ale docházel kinu dech, protože volný trh si rozdělila kina ve středu města. Filmový podnik hlavního města Prahy zanikl. Ve veřejné soutěži radnice Prahy 3 naštěstí zvítězilo Občanské sdružení pro Aero s projektem, který byl od počátku nekomerční, zaměřený na umělecké filmy. To by samo o sobě asi k dnešní silné pozici kina nestačilo. Pavlu Rajčanovi, jednomu ze tří "pilotů" Aera, stačí malá chvilka, aby vyjmenoval konkurenci, která se specializuje na podobné publikum: Oko, Dlabačov, filmové kluby tří pražských fakult. Nově se do tohoto prostoru tlačí další biografy, vytlačené ze svého dřívějšího repertoáru multikiny. Do kina Atlas je to dokonce jen kousek.

Aero mělo od počátku současné éry fungování (od r. 1998) devízu snadné dostupnosti a - dovolím si říct - také poetiky místa žižkovského pavlačového dvorku. Přibylo pódium pro divadla a koncerty, aby se kino mohlo stát prostorem k setkávání. Na www.kinoaero.cz byla zavedena možnost rezervovat lístky. Instalován byl dolby zvuk, což je také jedna z podmínek pro zařazení do sítě Europa cinemas. Tam je Aero jedním z mála českých zástupců. Vznikl bar, který v podstatě dotuje některé projekce. Tím, že občanské sdružení bar nepronajímá, ale provozuje si ho samo, navíc dosahuje určité symbiózy sálu a předsálí, která jinde chybí. Na drinky přicházejí i lidé okolo filmu. Nejpodstatnější však je přece jenom program: "Dlouhodobější dramaturgii tvoříme i na rok dopředu. Především na základě toho, kteří autoři nám přijdou jako výrazní a zásadní pro filmovou historii. Hledáme, kde zaplnit zásadní mezery v domácí nabídce. U nás například není volně přístupná jediná kopie filmů Ingmara Bergmanna nebo Luise Buňuela," říká Pavel Rajčan. Kino má sice špatnou zkušenost se spoluprací s Národním filmovým archívem a se státní filmovou politikou vůbec, ale společně s kuturními institucemi evropských zemí u nás pořádá profily osobností. S Goethe institutem Wendersovu přehlídku (včetně Nebe nad Berlínem) nebo s Finy přehlídku filmů Aki Kaurismäkiho (Leningradští kovbojové dobývají Ameriku a dalších 13 filmů), s Brity se připravuje Peter Greenway (nejen jeho nejznámější snímek Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec). Tyto projekty nejsou z nejlevnějších, když si uvědomíme, že i když finská ambasáda zaplatila téměř 120 000 za převoz Kaurismäkiho filmů do Čech, stejně zbylo 70 000 korun poplatků za práva a 7000 na den jen jako výdaje za zajištění simultánního tlumočení. "Na to, aby film neprodělal, potřebujeme obvykle 200 návštěvníků za dvě večerní projekce při průměrném vstupném 50 korun. Úspěšnost ale nehodnotíme jen podle návštěvnosti, ale také podle toho, co jsme měli možnost vidět," podotýká Rajčan. Poznamenám jen, že filmy na speciálních přehlídkách zákonitě stojí víc než 50 korun, aždvojnásobek. Dalších 100 000 měsíčně padne na propagaci, plakáty nesmí chybět na fakultách a kolejích, zvláště když ta ekonomická je od kina jen kousek.

Možná vůbec nejaktivnější české kino (co do počtu festivalů a festiválků určitě nejaktivnější) se dostalo do kulturních rubrik českých médií. Ani ten, kdo nezaznamenal příjezd některých členů Monty Python's na uvedení Života Briena, nemohl přeslechnout zprávy o lednové přehlídce filmů Wima Wenderse, kdy se poslední lístky kupovaly týdny předem, a i když jsem ho měl, skoro jsem se neprodral do sálu. Zpráva Ministerstva kultury pro rok 2000 hovoří jasně o vzrůstající návštěvnosti Aera oproti celkovému trendu v ostatních českých kinech. A tento rok bude znamenat ještě další nárůst. Na téměř každý měsíc je připravena přehlídka jednoho režiséra, i když u polské Agnieszky Hollandové to znamenalo prodělek. Slabší jsou podle Rajčana také letní měsíce: "Naše publikum je hlavně studentské, takže poznáme, když z Prahy studenti odjedou, když je zkouškové. Na léto připravujeme Tarkovského a jiné starší tituly, u kterýchpředpokládáme starší návštěvníky, a neděláme žádnou náročnější přehlídku. Možná se zkouškové období projevilo už teď v červnu na návštěvnosti filmů Aki Kaurismäkiho."

Žižkov byl vždy čtvrtí s geniem loci Prahy mizerné. V hospodách na každém rohu už dnes sice nečepují výhradně Velké Popovice, do prvorepublikové zástavby přibyla startující raketa, navíc s miminky, ale "něco" tu zůstalo. Žižkov - jako vnitřní pražská periferie - by možná díky tomu mohl být místem pro nekomerční periferii kulturní. Kinu Aero to zatím docela vychází, hlavně proto, že ví, proč a pro koho promítá.