Už si ani nepamatuju, jaká jsem byla před válkou. Darja Stomatová tři roky reportuje z Ukrajiny

„Být válečná reportérka, to není něco, o čem sní každá malá holka. Chtěla jsem být novinářka, chtěla jsem cestovat, ale válečná novinařina, na tom není nic fascinujícího,“ říká zpravodajka České televize, která otevírala své zahraniční zkušenosti v Bělorusku a záhy na Ukrajině.

„Vrátila jsem se po dvou týdnech. Ale celý svět se změnil. Upřímně řečeno si už ani nepamatuju, jaká jsem byla před válkou. Ty tři roky mi tak strašně změnily život, že já už ani vlastně nevím, jaké to je, když je mír,“ popisuje rozpoložení spojené s pracovním nasazením Stomatová. Na Ukrajině se totiž moc nespí, pracuje se pořád, navíc pod velkým tlakem a v Česku se zase na natáčení připravuje nebo edituje nasbíraný materiál.

„Ženevské úmluvy už asi neplatí. Kolikrát se útočilo na auta označená PRESS, útočilo se na novináře. Novináři si ty nápisy sundávají,“ dokládá ohrožení novinářů v konfliktu, o kterém mluví i Reportéři bez hranic, Darja Stomatová.

Válka ale není jen bojové nasazení a frontová linie. „Pochopila jsem, že můj druhý domov je Charkov. Tím, že tam pro mě začala válka a s místními jsme zažili ty nejhorší chvíle, tak když se vracíme z reportáže do Charkova, tak to je jako kdybychom jeli domů. Máme tam oblíbené restaurace, obchody, park, máme tam kamarády,“ uzavírá Stomatová.

Kdy přichází strach a jak s ním pracovat? Kdo je fixer? Existuje novinářská objektivita? A jak pracují ukrajinské brigády s PR? Poslechněte si celou Vlnu.