Úzkost, strach a pandemie. Přibylo během karantény psychóz?

„Ta situace byla nová, náročná a lidé na to podle různých výzkumů reagovali převážně zhoršením psychického stavu,“ říká profesor Jiří Horáček, psychiatr a náměstek pro vědu a výzkum Národního ústavu duševního zdraví. Jeho tým se zabýval výzkumem, jaký dopad měla pandemie na chování lidí, kteří se potýkají s duševním onemocněním. Z šetření vyšlo, že ačkoliv se v populaci obecně zvýšila úzkostnost mezi lidmi, prodej léků proti úzkostem se snížil. Naopak nečekaně vzrostl prodej léků určených k léčbě psychóz.

Čtěte také

Jestli nás karanténa traumatizovala, zatím nevíme. Leccos tomu nasvědčuje, říká psychoanalytik

Jedno z možných vysvětlení, proč se prodalo v době pandemie méně léků proti úzkostem (anxiolytik), je, že koronavirus dal nekonkrétním úzkostem konkrétní obsah, s nímž bylo možné nějak zacházet. „Strach je obava z něčeho určitého, úzkost je obava z něčeho, člověk ani často neví z čeho,“ vysvětluje Horáček. Když lidé dostali instrukce, jak minimalizovat riziko nákazy, jejich strach se snížil, a tak nebylo třeba jej dále medikovat. Podle Horáčka mohla svou roli sehrát i karanténní opatření, kvůli kterým řada lidí nechodila do práce, zůstala doma, a tak možná nebyla tolik vystavována stresujícím okolnostem, které mohou s úzkostmi souviset.

I pro nečekaný nárůst prodeje antipsychotik mají výzkumníci pravděpodobné vysvětlení: lidé, kteří žijí život s psychózami, vědí, že jejich stav se může měnit i v závislosti na okolním dění. A když se tedy začali cítit hůře v důsledku šíření nemoci a nastavovaných opatření, jednoduše si zavolali svému psychiatrovi o navýšení medikace. Koneckonců s medikací psychóz se „hýbe“ snadněji a častěji než s dávkou anxiolytik, léků proti úzkosti.