Jestli nás karanténa traumatizovala, zatím nevíme. Leccos tomu nasvědčuje, říká psychoanalytik

„Trauma je lidově řečeno duševní nebo psychická rána, která může vzniknout v dětství, dospělosti i mezi generacemi a dá se s různým úspěchem léčit,“ vysvětluje psychoanalytik Martin Mahler. Za trauma budou možná v budoucnu považovány i koronavirová pandemie a s ní spojená opatření. „To, co s námi udělala tříměsíční karanténa, je něco, co neznáme, a teprve nyní začínají přicházet první následky, teprve teď se s tím začneme doopravdy potkávat,“ říká Mahler.

Martin Mahler|foto:Jana Gajová,Český rozhlas

Před pár dny na toto téma hovořil s jedním francouzským pediatrem, který potvrzoval, že tamní děti, které byly několik týdnů většinou jen zavřené v bytech, jsou tímto zážitkem naprosto zjevně poškozené.

S traumatem se vyrovnáváme různě. Jednou z cest je i popření – tak jako my si do jisté míry aktuálně nepřipouštíme nebezpečí související s koronavirem, protože situace v Česku nebyla vlastně tak kritická, tak si podobně nepřipouštěli prožitá traumata lidé, kteří přežili holokaust. A nemusíme mluvit jen o holokaustu, týká se to jakékoliv genocidy, masového vyvražďování, při němž šlo o život.

Čtěte také

Ovlivňuje trauma holokaustu i třetí generaci přeživších? „Až jako teenager jsem se dozvěděl o osudu prarodičů“

„Ti lidé chtěli začít nový život a zaujali postoj – nebudeme mluvit o tom, co bylo, a budeme myslet dopředu. Nebudeme o tom vyprávět dětem ani vnoučatům a tím to dekontaminujeme,“ popisuje Mahler bohužel mnohdy neúspěšnou snahu uchránit své potomky před prožitými hrůzami. „Trauma holokaustu se předávalo jako strach z nemoci i tlak na fyzickou odolnost.“