V-A-R-Y_2-0-0-3
První festivalové dny MFF Karlovy Vary provázelo příjemně podmračené počasí. Při vyčerpání vznikajícím nadměrným počtem shlédnutých filmů v něm sice nemůžete dospávat v parcích, ale zase vás to méně unavuje a trochu se rozjasňuje. A rozjasňuje se, i když pomalu, také v soutěži.
Ze soutěžních filmů jich zatím mnoho nevyniklo nad průměr. Ruská Babka oplývala řadou etnografických detailů a věrohodně se dotýkala problémů, které musí nevděčně odbyté stáří řešit v dnešním Rusku. Režisérka Bobrová ale filmu naprosto zapomněla dát emocionální rozměr. To jsem se načekal, než se mezi několika nudnými sekvencemi objevila jedna, kde to zajiskřilo napětím.
Na příběh se zase soustředil norský Kámoš . Je to film z řady Erasma a spol., mladých komedií, které se chtějí smát gagům, které přirozeně vyplývají z problémů mladých lidí. Ale Kámoš dál nejde ani o krok. Hudba k filmu je nudná a happy-end je příšerný. Nicméně publikum tleskalo vestoje a na řadě je přidaná projekce. Uvidíme, jestli bude mít porota podobný názor. Strach a chvění, jednoho z favoritů, který je připraven i do české distribuce, jsem ještě neviděl. Tady je recenze na Pupendo, český "otevírák" festivalu, zveřejněná na našich stránkách.
Dva filmy vstoupily do soutěže i v pondělí, kdy mírně opadl víkendový nápor (To znamená, že jsem objevil jednu projekci, kde bylo několik prázdných míst, a zprostředkovaně se mi doneslo, že prý byla ještě jedna taková projekce). Netýká se to ovšem 2003: Hudební odysey, která je stále vyprodaná. Sekce připravená Pavlem Klusákem obsahuje filmy, které se zaobírají hlavně hudbou.
Od pondělí soutěží Průserář, film, který má v hlavní roli Williama H. Macyho a také jisté vypravěčské kvality, takže dokáže zastřít i řadu svých nedostatků v celkovém vyznění. Kopíruje totiž z výprodejů o "souboji opravdového lidství a lásky se zaprodaností těch, které sešrotoval svět peněz" a nepřináší k tématu nic moc nového.
Takové nedostatky se bohužel týkají i Rózsových písní, maďarského filmu, který si bere snad ještě častější a proto i náročnější téma: holocaust. Autorům trochu unikla z dohledu kategorie pravděpodobnosti děje, což je důležité vzhledem k tomu, že se celý odehrává v realistickém kódu. Navíc hlavní překvapení, klíčový moment fabule, odtušíme minimálně půl hodiny předem. Nicméně se na svět dívá bez patosu a idealizace, což mu může sloužit ke cti.
Výtečné filmy nám tedy v dosavadním průběhu nadělila sekce Fórum nezávislých. "Na počátku byl pohled" je originální dílo, které si zajímavě pohrává s časem a pohybem. Skládá se totiž do značné míry z nasnímaných pohlednic rakouských Alp! Do rakouské distribuce ale film neprorazil, na rozdíl od jeho souputníka, dalšího rakouského nezávislého filmu Ravioli od sympatického režiséra Petera Payera. Film o looserovi Hoschkovi je určitou obhajobou nezávislosti jako takové a satiricky se vyjadřuje k řadě póz a společenských "nutností". V řadách českého publika dokázal rozpoutat výbuchy smíchu. Sám Payer byl překvapen, jak čeští diváci vnímali film výhradně jako komedii a tragický podtón si připouštěli jen výjimečně.
Přílišnou melodramatičností hraničící s kýčem, trpěl polský Edi o bezdomovci stejného jména. Zachraňovalo ho působivé, potemnělé výtvarné řešení a spousta kameramanských nápadů. V těchto sekcích také obdržel národní ceny. Eva Zaoralová se ostatně vyjádřila, že kdyby tento film již nesoutěžil, byl by to ideální polský zástupce pro soutěž ve Varech. (A cenu za kameru by tu hádám dostal.)
V dokumentární soutěži se vyskytl brazilský film Bus 174, jehož režiséra José Padilhu zajímal únos autobusu v Riu de Janeiru v roce 2000. Mladý únosce Sandro se tímto nevybíravým způsobem snažil přitáhnout pozornost k příšernému prostředí předměstí brazilského hlavního města.
Hrané Město bohů (Fernando Meirelles) pomocí neherců a reálného prostředí (tedy "zdokumentárňujících" prvků) směřuje opačným směrem, k modernímu vypravěčství. Hrdiny velmi drsného příběhu jsou kluci z předměstí Ria a jejich násilný zničující svět plný drog a obchodu s nimi. Příběh začíná na fotbalovém plácku, okolo kterého se dějí běžné místní zločiny, jako je přepadení náklaďáku s plynovými bombami. Kluci z plácku ale rostou. Vítězí mezi nimi ti, kteří mají nejméně slitování. Drogová scéna vedená nejhorším z nich, Malým Zé, nabírá na obrátkách, život mimo ni neexistuje a schyluje se k pouliční válce. Morální vyznění filmu (hlavní hrdina zvaný Raketa fotografuje události a přes noviny vede jeho cesta ven z "pekla Města bohů") není zrovna nejčistší. Navíc vidíme, že vlády se brzy ujmou malí vejškrabci, kteří zatím museli čekat na svou příležitost, a klid nebude. Film byl snímaný na 35 mm, ale digitálním přepisem vynikla jeho syrovost kombinovaná se svižným tempem vyprávění, které může připomenout Amores Perros, ale spíš ho překonává. Stylizacemi jednotlivých období příběhu (60. - 80. léta), rafinovaným zastavováním děje, doprovodným slovem vypravěče a jednotným laděním, které způsobuje, že film může těžce dolehnout až zavalit.
Na závěr jen něco málo statistiky: Festivalových pasů se prodalo za první dva dny 4000, skoro 800 akreditací si rozebrali filmoví profesionálové a novináři.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
