V Africe nejedeš crossfit, zato ti může spadnout na hlavu tvrdé mango

Zuzana vyzvídala, jaká jsou rizika a naopak klady takové humanitární mise a hned ji napadlo, že tam člověku může spadnout na hlavu kokos. Michal na to konto přišel s napínavou historkou o tom, že mu na hlavu bez předchozího upozornění spadlo macaté a navíc nezralé mango. Jinak se ale dle jeho vyprávění zdá, že život v Zambii probíhal poměrně poklidně – implementoval tam projekty humanitární a rozvojové pomoci, cvičil na pokoji a jedl kukuřičnou kaši, ve které si ale úplně neliboval.

Ivana se smála Zuzaně, že neumí používat slovo implementace a Michal pokračoval ve vyprávění o tom, co takový rozvojář v Africe dělá. Podporuje třeba rozvoj stanic na čerpání bioplynu (tzv. „bioplynek“), edukuje matky o výživě dětí nebo učí tamní obyvatele, jak nakládat s penězi. Ivana si při té příležitosti posteskla, že finanční gramotnosti by se potřebovala přiučit taky.

Posléze také vytasila svou obligátní psychologickou otázku, zda jsou obyvatelé Zambie spíše kokosy, nebo broskve – tedy zda jsou na povrchu tvrdí a uvnitř jemní, nebo je tomu naopak. Pak přišlo na přetřes ještě Moldavsko, Ivanin košilatý vtip o pánském koženém doutníku, Zuzana přečetla pár vtipů z období komunismu a mohlo se jít domů.

Pusťte si do uší a hlavně do duše Buchty a třeba si uvědomíte, že Afrika nevypadá jako ve filmu Bohové musejí být šílení.