„V klášteře? To je normální život,“ říká mladý mnich. Jaké je odevzdat celý život Bohu?
Procházíme čistě bílou křížovou chodbou a šeptáme. Prosklená stěna obepíná rajský dvůr ze čtyř stran a prosvětluje klenutý prostor. Po cestě potkáváme řeholníka v montérkách na kolenou, jak drhne podlahu. Minimalistický styl britského architekta Johna Pawsona tvoří prostor prací se světlem a důrazem na detail. Architektonické dílo klášterního areálu v Novém Dvoře odráží životní styl komunity pětadvaceti mnichů, kteří berou Řeholi svatého Benedikta vážně.
Takhle jde život trapistického mnicha každý den a novicové si na něj musí více či méně snadno zvykat. „Ze začátku se třeba musí člověk smířit s tím, že už nikdy nebude lyžovat. Když napadne sníh, tak si člověk třeba pomyslí ‚to bych měl velkou chuť.’ Další věc jsou samozřejmě vztahy. Můžete si představit, jak to vypadá, když žije 25 chlapů pod jednou střechou. Pokud by tam nebyla duše našeho života, kterou je intimní a hluboký vztah s Kristem, tak by to celé bylo jenom divadýlko,“ říká jeden z bratří, který mě po klášterním areálu provedl a sdílel se mnou svůj řeholní příběh.
„Když jsem sem poprvé v patnácti přijel, způsob života, který jsem tu našel, mě přitahoval. Nejvíc mě oslovila pravdivost a autenticita chlapů, které jsem tu našel. Skutečně realizují to, v co věří. Řekl jsem si, že to je normální život, ve smyslu – norma odpovídá tomu, co považuju za normální,“ vypráví na krátko střižený bratr ve své kanceláři s výhledem na plochou střechu modernistického kostela.
Odloučení znamená i to, že s biologickou rodinou se mniši vídají zpravidla jednou ročně a i ostatní světské radosti jsou jim odepřeny. „Nemůžeme být překvapeni, že máme nějaké sexuální touhy. Jde o to s nimi umět pracovat a uvědomit si, pro co jsme se v životě rozhodli. Je pravda, že se zříkáme velmi silné touhy nebo pudu – být v intimním kontaktu s ženou. Zároveň, abychom se vyhnuli frustraci, musíme být skutečnými muži. Musíme mít hluboké přátelské vztahy, ale na prvním místě musíme denně obnovovat náš vztah s Kristem,“ uzavírá trapistický mnich a dodává: „Cílem celého mnišského života je naučit se milovat. Láska není nic jiného, než schopnost nasměrovat svůj pohled jiným směrem, než pouze sám na sebe. Láska je v určitém smyslu skutek vůle, který se nasměrovává k dobru druhého.“
Proč trapisté v Novém Dvoře udržují v klauzuře ticho? Co znamená přísná observance? Dají se mnišské modlitby aktualizovat na potřeby současných problémů ve světě? Poslechněte si celou Vlnu.
Související
-
Něco je nad námi a my jsme pořád dole. Jak to vidí kněz a sociolog Jan Jandourek?
Sociolog a kněz Jan Jandourek má mnoho aktivit. Poslední je svižně napsaná kniha Něco je nad námi a my jsme pořád dole. O čem pojednává a proč vznikl, řekl v Hergot!u.
-
Z boháče chudým řeholníkem: O svatém Františku s antropologem Františkem Kalendou
Antropolog, publicista a spisovatel František Kalenda nedávno vydal historickou detektivku Zpověď posledního mnicha. Zaměřili jsme se na ústřední řád příběhu: františkány.
-
Generace Z v celibátu. Z jakých důvodů dnes mladí lidé sexuálně abstinují?
V novém díle hotcastu Pot moderátoři Eliška Soukupová a Karel Vladyka probírají celibát od historie až po současnost.
Více o tématu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
