V Muzeu romské kultury byla otevřena první část stálé expozice
Začátkem prosince proběhla v Muzeu romské kultury v Brně významná událost: byly otevřeny první dva sály stálé muzejní expozice. V budoucnu by měla zaujímat celkem šest výstavních prostor, které představí příběh Romů ve světových dějinách - od jejich života v Indii až po dnešek.
První dva otevřené sály z celkových šesti představují poslední díl příběhu Romů ve světových dějinách - mapují totiž historii Romů od konce druhé světové války do současnosti. Na vybudování této části expozice získalo muzeum finance z grantu nizozemské vlády, k čemuž přispěla dlouholetá spolupráce s Domem Anny Frankové v Amsterdamu. Proč se muzeum rozhodlo otevřít nejprve sály dokumentující novodobou historii Romů? Na to jsem se zeptala jeho ředitelky PhDr. Jany Horváthové:
"Začínáme otevírat expozici od konce, protože projekt, který se nám podařilo získat od holandské vlády, zněl na poválečné období - tedy od roku 1945 do současnosti. Jsou to dva sály. Větší z nich se věnuje situaci poválečné, od roku 1945 do 1989, a je pomyslně rozdělený na dvě části. První reflektuje přístup státu k Romům a druhá přináší pohled do romských komunit. Tam bychom chtěli ukázat, co z romské kultury po válce zbylo, co přečkalo asimilační tlak. Ten druhý sálek je velmi malý a měl by ukázat mozaiku trendů od roku 1989, co se odehrálo ve vztahu majority k Romům a co se mezi Romy stalo. Celý ten sálek je postaven na zpravodajství - především na tisku. Je celý polepený články z tisku od roku 1989 do roku 2000. Jsou tam také umístěny dvě obrazovky. Jedna bude ukazovat šoty z televizního zpravodajství, na druhé obrazovce budou záznamy z dokumentů o životě Romů v různých evropských zemích."
My teď podrobněji nahlédneme do většího sálu nové expozice, který je rozdělen na dvě části. První část se věnuje historii Romů od roku 1945 a druhá část představuje kulturu a zvyky Romů především z toho hlediska, jak se po 2. světové válce měnily a jak do romské kultury zasáhla majoritní společnost. Obě části sálu jsou velmi výrazně vizuálně odlišné. Více nám o tom prozradí zástupkyně ředitelky Muzea romské kultury Jana Poláková:
"Ta část o historii Romů po roce 1945 je taková šedivá a to je záměr: měla navodit pocit šedivosti, všednosti a úřednické činnosti, která byla vyvíjena směrem od státu vůči Romům. A druhá část - ta větší - je barevná a je udělána hodně efektně. Na zemi je červený koberec, na růžových stěnách je červený váleček a tato místnost má stylizovat romský kher - romské obydlí."
Po stěnách tohoto stylizovaného romského příbytku jsou vitríny s exponáty. Vše je tematicky rozděleno a Jany Polákové jsem se zeptala, s jakými tématy se tam můžeme setkat.
"Je tam část věnovaná víře, pak rodinným obyčejům, což představuje křest, svatba, pohřeb. Potom jsou tam zvyky, které Romové udržují spíš až od doby po 2. světové válce, jako je oslava narozenin, Velikonoce, Vánoce, ty se totiž do romské komunity rozšířily v té masovější formě až za posledních 50-60 let. Potom je tam vitrína věnovaná bydlení, oděvu, řemeslům, samozřejmě také hudbě, tanci a divadlu, protože divadlo je v dnešní době u Romů už určitý fenomén. A dále je tam vitrína věnovaná vlivu romské kultury na kulturu majoritní."
Na slavnostním otevření prvních dvou sálů stálé expozice, které proběhlo 1. prosince 2005, nechyběla ani živá romská hudba v podání náchodské skupiny Čilágos. A právě na členy této skupiny čekalo ve vitríně věnované romské hudbě jedno velké překvapení: našli tam zmínku o své kapele. A jaké z toho měli pocity, mi prozradil Emil Valaš.
"To nás pěkně překvapilo. Teď tu před chvilkou zaznělo: 'Už patříte do muzea!' Ale samozřejmě jsme potěšeni."
Kromě stálé expozice probíhají v Muzeu romské kultury různé výstavy. Například až do konce prosince tam můžete navštívit hned tři. Dvě z nich nabízejí pohled na Romy pomocí dokumentárních fotografií. První z nich se jmenuje Krásné časy...? a představuje fotografie ze sbírek Muzea romské kultury, druhá výstava nese název Romové v žurnalistické fotografii a nabízí snímky z archivu ČTK. Výstava žurnalistických fotografií z archivu ČTK srovnává novinářský pohled na Romy v posledních desetiletích. Zatímco zpočátku zachycovali fotoreportéři spíše tradiční život Romů, ze snímků z padesátých let je patrná snaha tehdejšího režimu o jejich asimilaci a převýchovu. V poslední době je ústředním tématem rasismus.
Třetí výstava nese název "Romové na Gemeru" a pochází ze sbírek oddělení romské kultury Gemersko-malohontského múzea v Rimavské Sobotě. Výstava se v první řadě zaměřuje na bydlení Romů v Gemeru-malohontě, které prezentuje pomocí fotografií, textů a modelů příbytků. Další součástí výstavy jsou sochy lidového řezbáře Dezidera Fertö, které pocházejí ze sbírek Gemersko-malohontského múzea v Rimavské Sobotě a Muzea romské kultury v Brně. S ředitelkou Gemersko-malohontského múzea PhDr. Oľgou Bodorovou jsem se zastavila nad maketami romských příbytků a zeptala se, co konkrétně představují.
"Makety dokumentují čtyři typy obydlí od nejstaršího typu bydlení - od polozemljanky, přes jednoprostorový dům až po dvouprostorový dům Romů, který obývají dodnes. Pak je to i prostor maringotky, který byl dost populární mezi kočovnými Romy, kteří kočovali do roku 1958, respektive do 60. let. V roce 1958 byl v Československu definitivně uzákoněn zákaz kočování Romů a tato legislativa jim nedovolovala kočovat."
Informace o všech novinkách z Muzea romské kultury si můžete přečíst na stránkách www.rommuz.cz, které se nedávno představily v novém designu. Kromě toho Český rozhlas provozuje stránky o Romech v České republice, na kterých se můžete vypravit na virtuální prohlídku Muzea romské kultury.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
