„V současné době máme s Německem takový vztah jako nikdy,“ říká brněnský aktivista Jaroslav Ostrčilík

10. prosinec 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pouť smíření (foto Petr Bokůvka)

„Když jsem se začal tématem vyhnání brněnských Němců zabývat, připadalo mi až fyzicky nesnesitelné, že navzdory tomu, že je to tak klíčový moment našich dějin, je to takhle velké tabu,“ říká zakladatel Pouti smíření Jaroslav Ostrčilík, který za své aktivity obdržel v prosinci 2018 německou medaili za zásluhy od spolkového prezidenta Frank-Waltera Steinmeiera.

Z pochodu, na který se před dvanácti lety Ostrčilík vydal s pár přáteli, se v roce 2015 stala Pouť smíření, které se každoročně účastní stovky lidí. Trasa pouti směřuje z Pohořelic do Brna, tedy opačným směrem, než po skončení druhé světové války muselo jít kolem 20 000 Němců. Přes 1 700 jich podle organizátorů akce cestu k rakouským hranicím doprovázenou četnými násilnostmi nepřežilo. „Když jsem se poprvé na tu trasu vydal, mou motivací bylo prvořadě celou záležitost připomenout, navrátit tuhle kapitolu k brněnské historii. A v neposlední řadě jsem sám ten proces smíření chtěl i fyzicky zažít,“ popisuje začátky celé akce Ostrčilík.

Jaroslav Ostrčilík

Klíčovým momentem bylo, že akce nezůstala u nadšení aktivistů, ale zapojila se i lokální brněnská politika a okruh lidí se exponenciálně rozšířil, podle Ostrčilíka má velkou zásluhu na propagaci akce také tehdejší primátor Brna Petr Vokřál a vůbec role města, které se na projektu začalo jak finančně, tak i organizačně podílet.

Celá akce podle Ostrčilíka probíhá v klidu. V současné době už ji provází i množství doprovodného programu a podél celé trasy jsou účastníci pochodu přijímáni vřele. „Až v závěru akce se vždycky objeví pár demonstrantů, kteří se chtějí vymezit, ale je to v řádech desítek lidí, ne víc,“ popisuje Ostrčilík. Pouť smíření není jen jednorázovou akcí, která upozorňuje na tragickou dějinnou událost, ale i nositelem tématu, které začíná rezonovat celou společností.

Na základě tohoto gesta, které projevem lítosti nad celou událostí vyjádřil v roce 2015 primátor Brna Petr Vokřál, změnil Landsmannschaft (Sudetoněmecké krajanské sdružení) své stanovy a vyřadil zmínku o „znovunabytí domoviny“. Tehdejší ministr kultury Daniel Herman pak mohl jako vůbec první špičkový politik odjet na Sudetoněmecký den. „Zkrátka to celé spustilo lavinu bezprecedentních kroků, kdy se toho za poslední dva tři roky změnilo víc než za posledních 70 let,“ dodává Ostrčilík.

Postoj české veřejnosti a vůbec celé společenské paradigma se podle něj od prvního pochodu do současnosti změnily obrovsky. Vliv na to má nazírání poválečného uspořádání společnosti, která prošla generační obměnou, rozmach regionálních projektů, hodně situaci pomohl také román Kateřiny Tučkové Vyhnání Gerty Schnirch i jistá „atraktivita tématu“.

„Zvlášť v Brně začíná být odkaz na německou historii zase lákavý. Za posledních deset let zažívá třeba kavárenská tradice úplnou renesanci – což je vídeňský odkaz, běžně tu mají kavárny německá jména nebo jména, která se vztahují k původním německým obyvatelům Brna,“ vysvětluje Ostrčilík.

Spustit audio