V uličkách plyne čas pomaleji, stínadelská Praha ale mizí. Na výpravě po mysteriózní čtvrti Prašina
Málokterá kniha rozděluje čtenáře tak jako Prašina Vojtěcha Matochy. Dobrodružný příběh odehrávající se v tajuplné pražské čtvrti, ve které nejde elektrický proud, nutí některé zachumlat se pod deku a jenom číst. U jiných zase vyvolává potřebu sebrat svíčku a kápézetku a vyrazit na výpravu za nočním dobrodružstvím. Liberatura zkusila druhou variantu. Vyrazili jsme ven v doprovodu autora i fanoušků jeho dobrodružných knih.
Noční Prahou jsme se vydali po stopách nejdivnější no go zóny na světě. „Potřeboval jsem se zbavit rodičů,“ vysvětloval Vojtěch, mimochodem také skautský vedoucí, jak vzniklo tajemné místo z jeho knih. A také se chtěl zbavit vymožeností dneška, přesně jako se to na výpravách děje skautům. Na naší procházce jsme ale nejvíc řešili místa ve městě, kde čas plyne pomaleji než na hlavních ulicích.
„Shodou okolností se trasa, kterou jdeme, nápadně shoduje s trasou, kterou jsem běhával,“ říká na začátku naší procházky Matocha. Touláme se nenápadnými místy na pomezí Vinohrad a Vršovic, kde se ve tmě schovávají staré, zanedbané vily, které svou slávu zažily někdy na počátku 20. století. Kotěrovské domky a stavby plné věžiček, jaké byste na Prašině také čekali. „Když jsem to psal, uvědomil jsem si, že to místo bude vypadat právě takhle. Jako místo, které relativně nedávno opustili lidé, nebo tu žije jen hrstka.“
A proč vlastně? „Úplně na začátku byla vize mít čtvrť, ve které budou hrdinové odkázáni sami na sebe,“ vysvětluje Matocha, mimochodem také skautský vedoucí, „potřeboval jsem místo, které by ze hry vyřadilo rodiče. Rodiče kazí dobrodružství. Vytvořil jsem místo, kam když hrdinové vejdou, nikdo jim nepomůže, jsou odkázáni sami na sebe.“
V novém díle Prašiny už ale nejde jen o dobrodružství pro děcka a fascinaci skautingem. Teď se vyprávění rozšiřuje na problematiku vyloučených míst a i na noční výpravě jsme řešili, jak neohleduplně si počíná město samo k sobě. „Jsme na návsi starých Vršovic, v ulici Smolenská, která si jako jediná ponechala svoje staré kouzlo,“ popisuje Matocha, „ještě před třemi lety tady kolem byly staré, omlácené chaloupky, tady je krásný pavlačový dům. Staré domy byly odstraněny, vznikají tu podivné krychle bez jakékoli poetiky. Mám pocit, že v Praze ubývá těch krásných, omšelých míst. Stínadelská Praha, ta se drží jen tady na okrajích a taky postupně mizí.“
Kam jsme se vydali na noční výpravě po hranicích Prašiny? Postranními uličkami jsme došli až k tunelu vedoucímu pod tajuplnou čtvrtí, kde klouzají vlaky bez elektřiny. A stihli jsme probrat tmářství i lásku k technologiím nebo i to, jak děti vnímají smrt v knihách. Poslechněte si dobrodružnou výpravu a nechte si od Vojty Matochy přečíst ukázky z novinky Prašina: Černý merkurit!
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.