Vampire Weekend: místo druhého upířího uštknutí - přátelské objetí

NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELOU RECENZI!

V loňském roce jsem okusil, jak se může cítit trenér fotbalového mančaftu, který si do mužstva vybral nového, talentovaného čarostřelce s výbornou statistikou vstřelených gólů a evidentně dobrou kopací technikou, ale kterému se v novém působišti prostě nedaří. To byl podle mého názoru i příklad Rostama Batmanglije, člena do nebes vynášených Vampire Weekend, který to u mě se svým novým projektem Discovery projel na plné čáře. Co v takovém případě ve fotbalovém prostředí následuje? Nejlepším řešením je často návrat do prostředí, kde to nebohému čutálistovi šlo nejlépe. Batmanglij je od vydání desky vedlejšího projektu zase zpět ve Vampire Weekend. Vrátí se klávesák spolu s celou partou znovu v top formě, nebo to byl další krok mimo? Rozřešení nám může podat čerstvě vydaná deska Contra.

Podle četných textových narážek linkuje čtveřici z New Yorku řada publicistů k legendárním The Clash a možná na tom, prvotně hodně zběsilém spojení, něco bude. Jisté ale je, že po hudební stránce, a částečně i textové, Vampire Weekend žádnou revoluci nechystají. Pravda, ze svého soundu téměř vytěsnili elektrickou kytaru a ještě více pustili uzdu africkým spádům, které měli, jak vidno, iniciační sílu. Zkraťme to. Na Contra nejde o nic jiného, než o zopakování stejného multikulturního triku, se kterým přišel před dvěma desetiletími Paul Simon, Talking Heads nebo Sting. Ezra Koenig a spol. jen využili toho, že se bardy před lety hozené, opuštěné, blýskavé rukavice dlouhou dobu nikdo nechopil, nikdo z nastupující internetové generace muzikantů. A proto není divu, že blogová mládež reaguje na chytlavou srážku konžského soukous se západní popovou tradicí pozitivně.

Vampire Weekend - Contra|foto: XL Recordings

Vedle afrických tanečků na Contra znovu najdeme dubové/reggae houpání, hravý pop s až renesančními ornamenty a povinnou vytlemenou "punkovku". Ano, všechno už jsme na debutu slyšeli, přesto jakési "pozitivní kouzlo" čtveřice stále ještě funguje. Už sice posluchače neočaruje tak beznadějným způsobem jako debut, ale zbytečné písničky (až na natahovaný konec) nepřináší. Contra neuštkne, jen posluchače přátelsky obejme. A jak by nastalou situaci řešil fotbalový trenér ze začátku recenze? Že by volil přeřazení do B-týmu? Pozor, u Vampire Weekend k tomuto kroku může příště opravdu dojít. Obáváme se za vás.