Ve stínu: Krakatice v nás
Nový film Davida Ondříčka je poměrně unikátní kombinace krimithrilleru a dramatu z 50.let. Zdá se, že jde o nejlepší režisérův snímek, avšak opět jsou tu ta tradiční tuzemská ale.
Rok 1953, ČSR. Mezi lidmi se šeptá o měnové reformě. Ve strachem a morálním rozkladem narušené společnosti panuje napětí, které se občas vybouří v inscenovaném politickém procesu, v němž se v okázale melodramatickém duchu likvidují umělí viníci všeho zla. Cesty do ohrady obžalovaných mohou začínat různě. Třeba fingovanou loupeží.
Jejího vyšetřování se ujímá zásadový a neústupný kapitán Hakl (Ivan Trojan), pro nějž je práce detektiva stále spojená s hledáním pravdy bez ohledu na ideologické okolnosti. Z případu, který se posléze rozroste o několikanásobnou vraždu, však vedou nitky nebezpečně vysoko, a Hakl je tak nucen pracovat ve stínu – neoficiálně a s neustálou hrozbou, že jedno z chapadel státní krakatice zachvátí i jeho.
Ve stínu mile překvapí hned několika věcmi: svižnými dialogy, vyváženými hereckými výkony i velmi sugestivním režijním uchopením vybraných reálií vrcholného stalinismu. Jde především o kresbu prostředí, které nemá tolik panoptikální a zrůdný ráz jako v některých jiných českých filmech, ale opírá se o „barvitou všednost“ – hrabalovsky zadýmené proletářské kantýny, prosté domácnosti, v nichž se sem tam recituje nějaká ta budovatelská říkanka, i sešlé ulice, které vyzařují skličující sešlost v kontrastu s agresivními hesly.
I když jsou i zde cítit omezené možnosti realizace, Ve stínu představuje suverénně nejplastičtější a nejzručnější zachycení popelavé komunistické totality s všudypřítomným trychtýřem rozhlasu nad hlavou. Navíc tu prostředí není „stavěno na odiv“, ale funkčně spolupracuje s vyprávěním, dodává mu jak skličující atmosféru, tak nádech stylovosti, aniž by bylo nutno utíkat k některým povinným klišé (ostnaté dráty, obří rudé hvězdy, zvířecí grimasy přisluhovačů státní moci atd.).
Souboj detektiva bažícího po spravedlnosti s manipulativním, teatrálním a antisemitským režimem se nakonec stává těžištěm snímku. Jako čistá krimi by totiž Ve stínu neobstálo, neboť o identitu vraha tu tolik nejde (navíc ta je motivovaná spíše povinností překvapit diváka) a rozvrstvení sil lze odhadnout již v první polovině filmu. V popředí se tak ocitá osobní příběh o vzdorovitém lpění na vyřešení případu i zajímavý střet českého kriminalisty s německým protějškem, jehož motivace a role ve vyšetřování je velmi problematická.
Ivan Trojan i Sebastian Koch hrají svoje party se zaujetím a lehkostí, první jmenovaný s břitkostí, která Haklovi propůjčuje velmi lidské rysy. Bohužel scénář se nevyvaroval častého syndromu snímků o totalitě – v jádru se zcela zříká realismu ve prospěch jednoznačného morálního poselství, v němž charaktery fungují jako poslušné figurky scenáristů. Hakl i Zenke mají temný podtón. Oba si zavdali s mocenskými krakaticemi a oba by tedy teoreticky mohli obsáhnout morální drama o zodpovědnosti.
Film se ale uchyluje k těm nejprostším schématům boje dobra se zlem. Některé hozené rukavice ignoruje (Zenkeho minulost v SS, Haklovo pětileté působení ve službách totalitního režimu), jiné odbývá velmi nepravděpodobnými a zkratovitými řešeními (vyvrcholení procesu, následky detektivova rozhodnutí). Celá pečlivě budovaná atmosféra tak směřuje ke scéně, kterou někteří označují za jediný falešný tón filmu. Ve skutečnosti je poslední záběr nutným důsledkem banální motivace postav a nedotaženosti příběhu, další scenáristickou kličkou v situaci jasného morálního i dějového šachmatu. Jejich množství je v mixu dobového filmu a žánru krimithrilleru sotva obhajitelné.
Film Davida Ondříčka tak při vědomí značné realizační zručnosti a nesporných kvalit pořád vězí v korektní bojácnosti před ožehavým tématem viny a odpovědnosti. Příliš vede diváka i postavy za ruku – nejen pro české filmy typicky vemlouvavou a de facto kontinuální návodnou hudbou, ale i škrobeně moralistním vyzněním. Je to nesmírná škoda, protože Ve stínu se ukrývá obrovský potenciál lidských příběhů i výpovědi o traumatické době. Nakonec se z něj ale zase vyloupla jen ta stará známá obludně nahlouplá krakatice a hrdina s harpunou, který do poslední chvíle neustoupí.
Hodnocení: 65 %
Ve stínuDavid Ondříček, ČR, Slovensko, Polsko, 2012, 106 minut
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
