Ve věku 86 let zemřel romský aktivista a politik Karel Holomek

Karel Holomek pocházel z rodiny původních moravských Romů, kteří se na Moravě usadili na konci 17. století. Značná část jeho příbuzných za druhé světové války zahynula v koncentračních táborech. Jeho otec Tomáš Holomek byl první vysokoškolsky vzdělaný Rom v Československu, za války se ukrýval na Slovensku. Karel Holomek se narodil 6. března 1937, vystudoval strojní inženýrství na Vojenské akademii v Brně, kde několik let pracoval jako asistent, ale kvůli odmítavému postoji k okupaci Československa byl z fakulty vyloučen. V letech 1982 až 1989 tajně pracoval pro samizdatové nakladatelství. O jeho disidentském období vypráví jeho dcera Jana Horváthová.

„Podílel se na rozšiřování nelegální literatury a sám také ty samizdaty rozmnožoval. Pamatuji si z dětství, jak on sám množil, sám psal na stroji, do stroje bylo možné založit deset kopií, a potom to vždy rozložil v obývacím pokoji a skládal z toho ty knížky. Pak dělal i lepenou vazbu. Já si ty knížečky doma pamatuju, že byly zastrkané vzadu v knihovně.“

Na zakázanou literaturu málem doplatil.

„To byla ta dost medializovaná kauza, kdy v květnu roku 1981 v Rozvadově na hranicích odhalili kamion s nelegální literaturou, která potom měla být rozdělená v Československu. Byly tam i adresy distributorů, mezi nimiž byl uvedený i táta. Takže u nás udělali domovní prohlídku, bylo obrovské štěstí, že u nás nic nenašli. Je zajímavé, že táta v tomhle byl dost akceschopný a veškerou zakázanou literaturu, kterou pak i distribuoval, měl schovanou u naší staré babičky, kde to byla taková komora v mezipatrech a ani nebylo jasné, ke kterému bytu patří. Estébáci i u té babičky dělali kontrolu v jejím bytě, ale vůbec je nenapadlo, že někde v mezipatře je nějaká komora – a ta byla narvaná tou literaturou. Ta babička sama nevěděla, co to je, to bylo štěstí, ona už byla sama dost stará. Takže nic nenašli, proto táta vězněný nebyl, on byl ve vyšetřovací vazbě, z které ho potom propustili.“

Tím však útrapy neskončily.

„Ale bohužel ho potom dost estébáci týrali psychicky, volali ho, chtěli po něm spolupráci, takže on byl potom vedený jako svědek ke spolupráci, nikdy se naštěstí neupsal, ale hodně ho drtili psychicky. Já si na to pamatuju, že mu volávali i v nočních hodinách na telefon a on z toho potom býval hodně špatný. Takže pak se nechal i hospitalizovat někde u známého doktora mimo Brno s nějakou psychiatrickou diagnózou. Opravdu to prožíval velmi těžce. Nebyla to vůbec žádná brnkačka, bylo to naprosto depresivní. Nevím, jak bych já třeba obstála nebo někdo jiný. Táta to vydržel, byť to pro něj bylo také hrozně náročné.“

Byly však i radostnější okamžiky.

„U nás na chatě dělával několikrát za rok setkání disidentů a hlavně spisovatelů. Vím určitě, že tam byl Ivan Klíma, Jan Trefulka, Milan Uhde, myslím, že i Jiří Gruša, samozřejmě Milan Šimečka, Jaroslav Šabata a určitě i další.“

V politice se Karel Holomek angažoval i po revoluci. V letech 1990–1992 byl poslancem České národní rady. Podílel se na založení Muzea romské kultury v Brně, byl předsedou Společenství Romů na Moravě, šéfredaktorem romského časopisu Romano hangos a zastával i řadu dalších funkcí. V roce 2002 obdržel z rukou prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy III. stupně. Pod pseudonymem Karel Oswald vydal roku 2010 knihu Dávné vzpomínky. Marnost nad marnost, ale jak krásná, která popisuje historii rodiny Holomkových.