Ve vlastní šťávě: Čím o Vánocích nahradit kapra a být pořád „tradiční“?
Ruku na srdce, i když osobně jsem nikdy neměl problém dát si kapra kdykoliv v průběhu roku, vždycky mě fascinoval fenomén vánočních masakrů, kdy i lidé, kteří si na kaprovi nijak zvlášť nepochutnají, cítí kolem Vánoc svrbění vyběhnout do ulic a nechat si nějakého šupináče praštit a podříznout. Když se této poměrně mladé tradici podíváme na zoubek, zjistíme, že vánoční kapr v podobě, jak je znám dnes, se na stolech prostých Čechů objevuje až od 20. let 20. století.
Dal jsem si tu práci a prošel svoje historické kuchařky. V rybí speciálce Úprava ryb v kuchyni z roku 1916 od Josefa Bubeníčka není o vánočním kaprovi ani zmínky. Oproti tomu u Rettigové z roku 1924 už se nám spojení kapra a Vánoc objevuje a v roce 1940 v knize Maminčiny rady mladé hospodyňce od Magdy Švarcové už to propuká naplno a v jídelníčku na celý rok, kde každý den obsahuje nabídku tří menu, je u 24. prosince k večeři nabídka tří rybích polévek a tří úprav kapra: na modro, na černo a smaženého.
Během neblahých let 1948–1989 a vlastně až do současnosti se věnuje poměrně dost času, prostoru i prostředků na propagaci konzumace kaprů. K mému nemalému podivu se zdaleka tolik prostoru nedává tradicím mnohem starším a mírumilovnějším. Takže jak by vypadaly takové Vánoce v průměrné české rodině s kladným vztahem k tradici?
Jako první věc si škrtneme kapra. Dokonce ho nebudeme jako správní kapromilové ani kupovat, abychom ho později obřadně vypustili na svobodu. Kdo rybám jen trochu rozumí, vám potvrdí, že kapři odchovaní v sádkách takový šok zpravidla neustojí a během krátké doby uhynou. Ani otlapkávání, hlazení a mazlení jim nedělá právě dobře. Takže jestli chcete být hodní, vůbec kapra nekupujte.
Když si budete chtít vyzkoušet tradiční české Vánoce, sežeňte si kroupy, sušené houby a nějaký ten hrách. Jako první vánoční pecka se nabízí pučálka. V dnešní době, kdy si fitness lidé pravidelně dopřávají naklíčenou sóju a mungo, to vypadá trochu jako zpátečnictví, ale pražený naklíčený hrách umí jářku potěšit. Zvlášť když si uděláte historickou verzi s drceným pepřem a cukrem.
Hrách figuruje i v dalším typicky vánočním jídle – hrachové polévce. Připravte si velejemný hrachový krém a dovnitř si prskněte pár opražených hub. Neméně dobře to funguje i obráceně. Pokud nelitujete peněz a jste fajnšmekr, udělejte si silnou houbovou polévku a nakonec do ní vrazte něco hrachu, dobře uvařeného, který polévce dodá na výživové hodnotě, ale hlavně ji příjemně dochutí a zahustí.
Kuba je kuba, to je marná věc. Uvařené kroupy promíchejte s houbovou dušeninou se smaženou cibulkou, poctivou dávkou drceného pepře a drceného kmínu. Vrazte to tak na dvacet minut do trouby a nešetřete tukem – bez něj je to suché jak troud. Pokud si chcete u vánoční tabule trochu křupnout, posypte kubu před zapékáním strouhankou nebo drceným chlebem s trochou strouhaného česneku a sekanou petrželkou. Nemusím snad ani připomínat, že mnohem větší randál je bezlepková verze z pohanky, ale hlavně – sušených hub! Kdepak nějaká hlíva nebo žampiony, to je takové homeopatikum. Na stole by nemělo chybět sušené ovoce a ořechy – jablečné a hruškové křížaly, sušené švestky a rozinky. Kaše z celých zrn pšenice je slaďounká a příjemně nasytí. A kdyby někomu kapřík chyběl, může využít tradiční formu ve tvaru ryby a naplnit ji těstem na vánočku. Krásné svátky všem!
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
