Ve vlastní šťávě: Léto budiž pochváleno

13. červenec 2012

Léto je tady! A s ním všechny letní radosti, kýble zmrzliny, koupání, letní buřiny, svatby a grilování pod širým nebem.

V zahradách to o překot dozrává, padá ze stromů a keřů a pomalu umírá. Příroda je obrovská učebnice života a smrti. Když jsem dorazil na Jídlo zblízka do Brna, mohl jsem si dovolit korunovat svůj dezert rybízem. Ale jak tomu bude třeba za měsíc? Na první fotografii dokumentující vývoj nabídky byly jahody. Potom rybíz. Ve frontě stojí třešně a švestky. A potom se začne krátit den a my se vrátíme k hruškám a jablkům.

Právě pro to zběsilé tempo, kterým se léto vyznačuje, se už odedávna naši předci a jejich předci snaží ty úžasné plody léta zastavit v čase. Hibernovat. Uspat a zachovat pro méně radostné období pozdního podzimu, tuhé zimy až do doby první zelené trávy a mláďátek. A tak – a budiž jim za to vzdán dík – vymýšlejí odpradávna metody a způsoby, jak obelstít přírodu. Tak jako to dělají veverky nebo sysel. Vytvářejí zásoby.

Máme spoustu metod, jak zachovat to dobré. Už umíme nasolovat, sušit, udit, zavařovat, kvasit, nakládat do octa a v neposlední řadě mrazit nebo krátkodobě vakuovat. A teď mi prosím vás řekněte: je na tom něco špatného? Zpozorním pokaždé, když někdo mluví o tom, že konzervanty jsou špatné. Ale které a jak moc? Je sůl, cukr nebo ocet konzervant? Jsou proto špatné? Víme, co se děje s masem ryby, která byla utopena v závěji soli a cukru namíchaných ve správném poměru? Je to chemie?

02675813.jpeg

Když tedy řeknu, že jsem pracoval bez pomoci chemie, nelžu tak trochu? Není chemie už to, že něco uvařím v osolené vodě? Nedostáváme se v honbě za zdravým a zdravějším tak trochu do slepé uličky, když mávnutím ruky odmítáme všechno, co je jakýmkoliv způsobem spojené se slovy chemie či konzervace? Protože přísně logicky vzato je sýr v podstatě mléčná konzerva, stejně jako klobása nebo šrůtek uzeného. Zavařenina od babičky, slaneček nebo kyselá okurka.

Pojďme si v tom bez emocí udělat jasno a dřív, než nám příroda začne usínat a její plody léta zmizí s vůní hnijících jablek, pojďme syslit a hromadit. Kdoví, jak dlouhá bude zima, a já fakt nemám na ty drahé „marmošky“ z dovozu a taky miluji sušené houby.

autor: Michal "Rachad" Hromas
Spustit audio