Ve vlastní šťávě: Objektivita

Následující slova jsou určena převážně těm, kdo se snaží zjistit fakta, jsou schopni objektivně posuzovat předkládané informace a jsou vedeni snahou dobrat se kvalitního výsledku bez ohledu na veřejné mínění.

Toto je například moje motivace. Protože můj obor je hrubě materiální, jak vždycky rád říkám, a romantika se s ním prostě tak nějak svezla na jednom vozíku, objektivita je jedním ze základních předpokladů pro úspěch. I přesto, že byla nedávno označena jednou mladou a militantní hipsterkou za glutamát současné společnosti, obávám se, že objektivity je oproti glutamátu jako šafránu. Mou snahou tedy je pokud možno potlačit touhu po romantice, vášeň pro mediální konflikty, tzv. spravedlivý hněv a snahu být za každou cenu buď proti (rozumějte čemukoliv, čeho je víc než mě), nebo naopak pro (jakýkoliv výstřelek, skandál nebo snahu lišit se za téměř jakoukoliv cenu) a vyčlenit se tak ze stáda tupých ovcí a povýšit na něco lepšího, a když ne lepšího, tak aspoň zajímavějšího, a když ani to nevyjde, tak alespoň jiného.

Tak tedy jsem nucen posuzovat kupované jídlo z těchto hledisek – kvalita, trvanlivost a jejich poměr s cenou. Cílem je nakoupit suroviny, které nemusím vyhodit druhý den po nákupu, které neobsahují žádný jed a které stojí tolik, že i když je pokud možno jednoduše a rychle zpracuji a zbavím se nějakého množství odpadu, jsem ještě pořád schopen prodat a zároveň na tom vydělat. Jednou se snad dočkám toho luxusu, že tohle přestanou být měřítka pro můj nákup potravin a budu se řídit jen tím, kdy naposledy o kupované surovině psali novináři, kdy byla naposledy označena za zázračný všelék na jakékoliv neduhy (a čím víc acylpyrinu sníte, tím budete zdravější, že?), což bych neváhal označit za princip placeba, fakt, že tuto surovinu nakupuji jen na farmářském trhu, nebo podle toho, kolik je na etiketě zelené barvy...

nonamvěc|foto: Comstock Images

Nedávno proběhl sociální sítí skandál, kdy si banda pitomců (a na příslušnosti mi pramálo záleží) pochvalovala, že se někde vyboural autobus plný dětí patřících k jinému etniku. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat a ti pitomci se postarali o to, že jejich vlastní etnikum se jejich zásluhou stalo terčem odsouzení pitomců z druhé strany barikády.

Odsuzovat etikety v supermarketech jen proto, že jsem nucen je číst, je stejně hloupé jako nečíst na farmářských trzích nic, protože prostě věřím, že je to v pořádku. Kupovat něco, co se jinde zkrmuje dobytku, jen proto, že tady to někdo považuje za dobrý nápad, je pro mě podobná hloupost. Kupovat si dvě deci nálevu z kysaného zelí v hezké lahvičce jako elixír mládí je pro mě stejně stupidní, jako je to na druhou stranu výborný marketingový tah... A tohle všechno, co jsem právě řekl, je můj subjektivní názor.