Ve vlastní šťávě: Ta polévka je studená!

Poprvé jsem se s fenoménem studených polévek neseznámil prostřednictvím nedbalého kuchaře v restauraci Na kocandě, ale díky knížce Červený trpaslík, kde se Rimmer ztrapnil při recepci u kapitána požadavkem, aby kuchař přihřál jeho gazpacho. Protože nás potrefených Trpaslíkem bylo víc, pořádali jsme potom memoriál Arnolda Jidáše Rimmera, na kterém se podávalo horké gazpacho a kuře vindalů.

Horké gazpacho není nic moc, ale pro naťuknutí to stačilo a já se záhy začal seznamovat s dalšími chladivými modely pro parné letní dny. Na menu se mi objevil bulharský tarator, se kterým se můžete setkat spíše jako s dipem na Středním východě, gastronomicky není příliš vzdálený tzatziki.

Ale i česká kuchyně oplývá přehršlí studených polévek, jako byla výtečná polévka z piva, smetany a žloutku nebo polévky ovocné – za všechny skvělá třešňová nebo jablečná polévka, s vínem, nebo bez, záleží, jak moc máte rádi víno a jestli nebudete řídit autobus plný dětí. Stejně dobře si umím představit polévku z melounu nebo dýně. Právě předevčírem jsem dodělal v Podolí chlodnik, který se chladí na gastronomickém výsluní polské, litevské, ukrajinské nebo ruské kuchyně.

Velice osvěžující je polévka z chlebového kvasu a myslím, že když si dáte tu práci a opatříte si chlebový kvásek na přípravu krkonošského kysela, může vás krásně občerstvit i vychlazené kyselo s trochou podmáslí nebo smetany. Francouzská Vichyssoise z pórku s bramborami také proslula coby chladivý elixír.

Kdo četl Děti z Bullerbynu a už zapomněl, jaký neuvěřitelný gastronomický průvodce skandinávskou kuchyní to je, doporučuji osvěžit paměť. Astrid Lindgrenová se o jídle umí zmínit jen tak mimochodem, ale ani po letech nemohu zapomenout, jak sugestivně popisovala pohodovou atmosféru, kterou dotvářely právě rozličné pochoutky a vychlazené ovocné polévky patřily mezi ně. A teď šupky hupky na Jadran.

Italská gastronomie proslula tím, že dokáže adoptovat jakoukoliv dobrotu světové kuchyně a vytvořit na její bázi ryze italské jídlo, kterým si potom obohatí repertoár. Takže můj velký mistr Riccardo Lucque se například podíval na japonské suši, vytvořil italskou variantu sashimi ze syrových mořských plodů, kterou doplnil vychlazeným rajčatovým sugem a čerstvou bazalkou. Vše korunoval elixírem v podobě toho nejlepšího olivového oleje a milovníci moře zaplesali.

Nejsem právě cimprlína, takže mi nedělá problém dopít po sobě vychladlou kávu. A odtud byl zas jen krůček k tomu, abych zamíchal kávu do čerstvé ricotty, lehounce zředil ledovou sodovkou a pochutnával si na vlastní studené polévce s příchutí kávy. Už mi z toho začíná být trochu zima. Takže přeji dobrou chuť v těchto parných dnech a ne že nastydnete z příliš studené polévky!