Ve vlastní šťávě: Ubavit se k smrti

21. říjen 2011
Ve vlastní šťávě

Byl jsem navšívit známé, kteří mají farmu na Broumovsku. Jsou to dobří přátelé, kteří si podobně jako já vybrali, čemu se chtějí věnovat - a taky se tomu věnují. Před patnácti lety odešli na kopec a od té doby slezou, jen když musí.

Co nemají, to buď nepotřebují, nebo si to prostě udělají. Umelou si vlastní mouku, vyrobí sýr, upečou chleba. Je to třeba, protože neumět to, patrně by umřeli hlady. Ale není to jen mus. Je to i radostná činnost, protože člověku nenaplní jen žaludek. Denně někam jezdit a nakupovat je téměř nemožné. Šla řeč a já poukázal na zajímavý jev posledních několika let.

Relativně mladí lidé, kteří rychle dosáhli úspěchu, bezdětní a svobodní, finančně zajíštění, jako by něco hledali. Něco úplně obyčejného. Jako by se vydělávání peněz najednou stalo dosaženým cílem a za ním už nebylo nic. A tak hledají uspokojení v pečení chleba, přípravě domácích těstovin, ale i stloukání stoliček, výrobě keramiky, prostě v něčem, kde lze zaměstnat ruce, dosáhnout jakési řemeslné zručnosti a, jak já říkám, odmastit si závity. A hlavně mít najednou před sebou hmatatelný výsledek vlastní práce.

Rozdíl mezi Jidášem a Klárou (sedláky na kopci) a těmito lidmi je, že oni to nedělají z dlouhé chvíle. Jidáš tento fenomén nazval „Ubavit se k smrti“. Napřed je cestování. Ale co když dostat se někam už není žádný problém? A co když už jsem viděl to, co jsem chtěl? Potom jsou na řadě sporty. Zumba, squash, jízda na kole. Ale ne proto, abych někam dojel. Prostě jen tak. Potom přitvrdí a létají letadlem, skáčou padákem a lezou po horách. No a když už není co, přijde i na tak obyčejné a zenově očistné činnosti, jako je válení těsta nebo hoblování prken.

Na moje kurzy chodili hlavně programátoři, potom překladatelé a tlumočníci, poslední dobou pracovníci z PR a marketingu. Vařit je baví a o to tady jde. Jsou systematičtí a důkladní. Na kurzech nejde o popíjení vína a pomlouvání místních restaurací. Je mou pýchou a ctižádostí, když lidé, kteří ke mně přijdou, odcházejí a umí upéct chleba nebo vytáhnout štrúdl a vytáhnout se tak před známými. A nehroutí se, když to napoprvé nevyjde. Berou to jako proces. Jako začátek cesty. Nebudou kvásku měřit teplotu a krmit ho třikrát denně. Protože tady nejde o to zabít nudu. Začnou vnímat vaření jako široký oceán znalostí a dovedností, na jehož břehu stojí a nechtějí jen tak surfovat po povrchu. Chtějí se nadechnout, potopit a pokusit se vylovit nějaký poklad.

Ta cesta je dlouhá a nejde o to se vším praštit a jít jen vařit. Jde o to přestat vnímat řemeslo jen jako kratochvíli. Vrátit se na začátek, naučit se abecedu písmeno po písmenu, naučit se psát slova a jednou - kdoví - sesmolit i nějakou báseň. A to je cesta od řemesla k umění. A cesta z šedi tohoto světa

autor: Michal "Rachad" Hromas
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.