Ve vlastní šťávě: Vaše značka – naše značka

Co pamatuji, tak i v tomhle oboru bylo husarských kousků. Podniky veřejného stravování, které denně vydávaly dva až tři tisíce porcí, kde kuchaři uměli tzv. vyšetřit, v pohodě utáhly průměrnou hospodu, kterou si majitel zásoboval z naškudlených zásob odvezených na drzovku velkou skříňovou dodávkou. Jenže tohle patřilo éře minulé. Dnes to funguje jinak.

V době, kdy je drtivá většina podniků v soukromých rukou a vedená pomocí ostrých účetních nebo ekonomických programů (i ty se dají obelstít, ale pořád se tady bavíme o drobných), už není moc chytré futrovat batůžek svíčkovou. Stejně jako se ve světě konvenční válka přetavila do velkolepých mediálních bitev, dnešní hospodářská kriminalita spočívá v loupení know-how, kopírování receptur, napodobování značek, kopírování a montážích produktových fotografií.

Když dnes dostanete dobrý nápad, hned ten další a ještě lepší je nikomu nic neříkat, rychle běžet na Úřad průmyslového vlastnictví a co nejdřív si zaregistrovat chráněnou značku. Zní to hystericky? Snad. Ale klid vás začne opouštět, když každý další dobrý nápad, který dostanete, a každý další produkt, který roky pilujete, někdo dřív, než se vám podaří komerční realizace, prostě okopíruje nebo ukradne, a než se nadechnete, už vyráží s polovičatým produktem do rychlých vod volného trhu.

Vaření podle kuchařky (ilustrační foto)|foto: Fotobanka stock.xchng

V poslední době se roztrhl pytel s kopírováním produktových fotografií, využívaných velkými firmami a mediálními agenturami ať už pro potřeby ilustrační, nebo čistě reklamní a komerční. Amatérští fotografové a foodblogeři se brání, jak to jen jde. Pokud je mi známo, na soud snad ještě nedošlo. Většinou se autor na lapku obrátí s morálním apelem a on, vědom si nevýhodné pozice, raději ustoupí a fotografii nebo celý text s recepturou stáhne. A je spousta takových autorů, kteří nad tím prostě mávnou rukou, nebo se to ani nedozvědí.

Jenže copyright se vztahuje právě jen na autorský text a fotografie. Recepty mu ani podléhat nemohou. Pokud jsou všeobecně známé a veřejně sdílené, jsou prostě dány vplen. Těžko obtěžovat někoho za to, že použil ve svůj prospěch recept uveřejněný na internetu. Ovšem i tady jsou rozdíly. Existují i receptury uchovávané v rámci obchodního tajemství. Receptury, kalkulace a technologické postupy, pomocí kterých už můžete rozjet malou, větší nebo i docela velkou výrobu, a dobrat se tak zajímavých zisků. Pokud jde o uceleně zpracovaný produkt, už se tady bavíme o tzv. know-how.

Proto velké firmy doslova hájí svoje barvy, svoje logo, svoje texty, svoje produkty. Jde o veliké peníze. A vypadá to tak, že i ti docela maličcí, kteří se díky své píli a zanícenosti dobrali slušných výsledků, už nevystačí s pouhým morálním apelem a ovoce své práce budou muset hájit prostřednictvím právních zástupců. Ať už jde o recepty, ve kterých monstr podnik zamění máslo za vlastní margarín a nestydí se uloupit text i s fotografiemi, nebo podnik, na němž se někdo snaží parazitovat napodobením názvu.

Zloděj |foto: Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivs 2.0 Generic

I přesto, že základní opora v zákoně existuje, zůstává nejlepším řešením od samého začátku svoje tajemství a produkty aktivně chránit pomocí registrace obchodního názvu nebo chráněné produktové značky. Jinak zůstává jen bezmoc a hořká pachuť na patře.