Ve vlastní šťávě: Velikonoční tradice

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02599556.jpeg
0:00
/
0:00

A máme tady Velikonoce. Jeden by si myslel, že si vystačíme s tradicemi zděděnými po rozličných předcích, kteří se kdy otočili v té naší malé české kotlině.

Ale i tradice se vyvíjí. Nově vzniká například tradice pečení velikonočního cukroví. A já bych při této příležitosti zmínil jednu z nejstarších tradic, na kterou přímo navazuje tradice křesťanská, totiž židovský Pesach.

Je zajímavé, jak se tradice přizpůsobuje potřebám lidí. Takže zatímco pro židy je Pesach oslavou svobody a zároveň připomínkou prožitého utrpení v egyptském zajetí, svátkem vyvedení z Egypta, pro křesťany je připomenutím Velké noci, zmrtvýchvstání jejich původem židovského Mesiáše, jehož poslední večeře byla právě ta sederová.

Seder znamená pořádek. Na sederovém stole jsou tedy předepsána určitá jídla, v určitém pořadí s danou symbolikou. Překvapivě například vejce vařené natvrdo jako symbol nového života a miska slané vody, do které se vejce namáčí – a slaná voda má připomínat slzy prolité v egyptském otroctví.
Dále upečená kost z beránka, s masem, která připomíná oběť, hořké byliny a sladký charoset, podle některých jediná věc, která tento večer chutná příjemně a sladce jako naděje na lepší zítřky.

Pesach je zároveň svátkem nekvašených chlebů, což je dotaženo do takových důsledků, že v domě nesmí být nic kvašeného – s výjimkou vína, které se tento večer dolije do poháru čtyřikrát. Do křesťanské tradice se sederová večeře transformovala v podobě přijímání, kdy křesťané přijímají hostie – nekvašené bílé oplatky symbolizující tělo ukřižovaného Ježíše, pohár vína, který zastupuje prolitou krev. A trochu paradoxně sem patří vánočka, která jako by z oka vypadla židovskému barchesu, bílému pletenému chlebu s rozinkami.

02599566.jpeg

Vejce je vejce a každý si v něm najde, co potřebuje. Beránek, který posloužil jako oběť židovských běženců velkému šéfovi a jehož krví si natřeli futra, aby nedošlo k nějakému nedopatření a jeho tvrdá trestající ruka nedopadla, kam nemá, se stal symbolem Ježíšovy oběti na kříži. Ani jemu nebyla zlomena žádná kost.

Uf, dost tradic! Začíná to být trochu morbidní. Mně se na Velikonocích líbí právě to, že sluníčko nás lechtá na nose, všechno se krásně zazelená, snad už konečně začne být hezky – a v tom je opravdu kus naděje. Takže ať už pletete vánočky, nebo pomlázky, baštíte beránka z piškotového těsta, nebo toho skutečného, pijete víno, nebo kořalku... udělejte si to hezké. Od toho je svátek svátkem! Krásné Velikonoce vám všem!

autor: Michal "Rachad" Hromas
Spustit audio