Ve vlastní šťávě: Zaměstnavatel vs. zaměstnanec. Kdo tady komu platí a za co?

Mohlo by se zdát, že první parta jsou hrdinové, kteří se odvážili riskovat, dřou se jako mezci a všichni jim hází klacky pod nohy. A ti druzí jsou peciválové, kteří koukají na hodinky, kdy budou mít padla. Nebo je tady druhý úhel pohledu: že první parta jsou prostě spekulanti a vykukové, kteří tyjí z práce vykořisťované dělnické třídy a staví si vily a bazény, zatímco umpalumpové na ně v kuchyni za mrzký peníz dřou. Pravda je – jako vždycky – někde mezi.

Zodpovědností zaměstnavatele je postarat se o své zaměstnance. Vytvořit jim ve vlastním zájmu optimální podmínky pro práci, protože ji dělají pro něj. Měl by mít zájem na jejich dalším růstu a vzdělávání. Měl by respektovat jejich možnosti, a pokud chce vyšší výkony, měl by zaměstnance motivovat.

Čtěte také

I zaměstnanec má samozřejmě svůj díl zodpovědnosti. V první řadě neprodává za peníze zaměstnavateli jen svůj čas. Jeden vykuk, který přišel na zkoušku do kuchyně kavárny a několik hodin tam prostál na jednom místě, aniž by se něčeho jen dotkl, se mě při odchodu zeptal, kolik dostane za čas, který u nás strávil. Jakým překvapením pro něj bylo, když jsem mu lehce naštvaně sdělil, že u nás jsme placeni za práci, a ne za strávený čas. Logika věci je neúprosná. Za strávený čas může být placený noční hlídač na vrátnici, ne někdo, kdo má produkovat a prodávat své výrobky. Jeho plat by měl být úměrný ne strávenému času a vynaložené námaze, ale vytvořenému efektu. Například někteří pizzaři už mají dneska provizi z každé prodané placky. Jaký smysl by mělo platit je za každou hodinu, kdy neudělali nic?

Na každém úřadě má vzniknout funkce prošetřovatele, jemuž budou zaměstnanci hlásit svá podezření, týkající se korupce|foto: CC0 Public domain

Nejsem zastánce třídního boje a jsem mizerný (protože humánní) kapitalista. Proto bych rád vzkázal všem zaměstnancům, kteří chodí do práce za slibovanou a nevyplacenou výplatu, že každý další den, který stráví hledáním jiné práce, pro ně bude možná méně namáhavý a dostanou za něj zaplaceno úplně stejně. Tedy vůbec. Kdo čeká na výplatu déle než měsíc, je s každým dalším dnem větší a větší blázen, který dává něco za nic. Stejně jako zaměstnavatel, který platí svým lidem za něco, co nedělají.

Chytrý zaměstnavatel motivuje svoje zaměstnance, váží si jich, chrání je a pečuje o ně. Protože mu vydělávají peníze. A chytrý zaměstnanec odvádí svou práci, protože ví, že když má dobrého šéfa a dělá v silné firmě, na jejímž úspěchu má podíl, má v dnešní době o něco větší jistotu, že bude mít z čeho zaplatit nájem, za co jet na dovolenou a nechat své děti sportovat nebo hrát na saxofon. A pokud je někdo špatný zaměstnavatel, měl by se raději stát zaměstnancem a špatný zaměstnanec by si měl vyzkoušet, jaké to je být sám sobě šéfem. Pokud nejste spokojeni se svou mzdou, neremcejte a něco s tím udělejte. Pokud soustavně nadáváte na nízkou úroveň svých zaměstnanců, vězte, že jste si je vybrali a najali vy sami, a zvažte možnost, že na jejich výkonu máte lví podíl.