Ve vlastní šťávě: Ztraceno v překladu aneb Kyselý lajm

2. říjen 2015
Ve vlastní šťávě

Bývaly časy, kdy nebylo až tak těžké udělat kariéru foodbloggera. Stačilo umět obstojně anglicky a sledovat zahraniční kanály. V tu chvíli se z vás s jistou dávkou vkusu mohl stát guru české kulinární scény a nefalšovaný vizionář. Jak se říká, jednooký je mezi slepými králem.

Dnes už je všechno jinak. Čím dál víc lidí vyjíždí za hranice všedních dnů a za hranice Evropské unie a navštěvují jihovýchodní Asii, severní Afriku a jiné exotické destinace. A když se potom pídíte po receptech, zjistíte, že kupovat kuchařky je dávno mimo mísu. Někdo má na to, aby si zaplatil kurz vaření v Hongkongu, my ostatní si to prostě najdeme na internetu a vydáme se cestou pokus–omyl. Až v posledních několika měsících jsem na vlastní kůži okusil, co znamená termín „ztraceno v překladu“.

Je několik cest, jak ztratit v překladu důležitou informaci. Jednou z nich je spolehnout se na překladatele, kterého bych rozhodně nenazval odborníkem na problematiku, když je schopen při překladu z němčiny používat termíny jako hovězí koleno nebo hovězí bůček. Tento termín se v češtině běžně nepoužívá, a dokonce se nepoužívá ani v řeznickém slangu. Jde o hovězí kližku a v případě takzvaného hovězího bůčku se můžeme jen dohadovat, protože se může jednat o vysoké žebro, nízké žebro, holé žebro, bok bez kosti či pupek. Bůčkem se u nás vždycky mazlivě nazýval bok vepřový. Je to jen taková nicotnost, ale laikovi by asi dokázala notně zatopit, hlavně pokud použil automatický program na své zbrusu nové horkovzdušné troubě z Německa a vrazil do ní maso za několik set korun.

Další příležitostí, jak něco ztratit v překladu, je svěřit se do rukou redaktorů a redaktorek gastronomických rubrik, kteří jsou v oboru nováčky a radí se příliš často s Wikipedií nebo internetovým vyhledávačem. Jen tak mohou v rozličných rubrikách proklouznout roztodivné termíny, které nám jsou jen mlhavě povědomé. Třeba co je kyselý lajm, psáno lajm. Dokud si takovou věc neřeknu nahlas, nedojde mi, že jde o obyčejnou limetu. Ale to je stejně omluvitelná chyba jako nazývat bejgl bagelem. To byste nevěřili, jak dokáže lidem zatopit lilek, když narazíte na název aubergine a vzápětí vás někdo knokautuje názvem eggplant. Ale i u nás se říkalo baklažán nebo lilek a leckdo by se nechal zmást.

Jako jeden z nejlepších druhů kaviáru – Beluga – se nazývá i černočerná drobnozrnná čočka. Samostatnou kapitolu potom tvoří ryby a plody moře, kde nám zřejmě zavařili mořští vlci, kteří té havěti říkali každou chvíli jinak, a preference v užívání názvosloví určovalo patrně i místo narození nebo působiště. Jen tak se kreveta může jmenovat gamba, gamberona, kreveta, langostina, scampi i shrimp. Čert aby se v tom vyznal.

Čtěte také

Zdaleka nejzábavnější je použití strojového překladu nebo online překladače. Pro inspiraci přikládám recept na smažené mléko, španělsky leche frita: „První věc, kterou musíte udělat, je připravit chuťově mléko, infuzí cukr, skořici a citronovou kůru ve 300 ml mléka. Když se dostanete do varu, vypněte zdroj tepla. U mléko trvat mnohem chuť, tady je první trik: pokrýváme pánev a nechte ji tam po dobu 15 minut. Scedí infuze mléko a předat ji do čisté pánvi. Pak, v dalších 100 ml budeme zbývá v lednici, takže jsou velmi chladné, rozpustit kukuřičný škrob šlehání energicky. Nalijte mléko s kukuřičný škrob na infuzí mléka a dát hrnec zpátky na ohni za stálého míchání k integraci je vše v pořádku přísady. Jsme nalít krém do obdélníkové nádoby a víko s fólií, která je v kontaktu s povrchem, aby se zabránilo vybití nás ‚strup‘. Pak jsme dát krém vychladnout v lednici po dobu nejméně 4 hodiny, ale lepší, když to děláme přes noc. Jakmile zchladne, řezané smetany na osm pravoúhlých částí, pokud chcete, tradiční, a my prošel kukuřičný škrob a vejce smažení na rozpáleném oleji. Při opečené, kanalizace je na savý papír a rebozamos směsí cukru a skořice prášku. My sloužit ozdobené několika hoblinkami citronové kůry.“

autor: Michal "Rachad" Hromas
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka