Ve vodě a v horách se u nás v Kolumbii potkávají všechna vědění světa, říkají lidé Kogi a Wiwa
„Můžeme si to představit jako takovou banku vědění o světě. A všechny hory, vody, všechna jezera na světě jsou touto znalostí a moudrostí taky. Voda v sobě ztělesňuje veškeré vědění přírody. A skrz ni se propojuje všechno, co existuje,” říká Mamo Awisen Awimakú Kakamukua, jeden z čtyřčlenné skupiny putujících lidí Kogi a Wiwa, kteří v Česku tráví léto.
Kogi a Wiwa jsou domorodý národ z hor Sierra Nevada na severu Kolumbie. Jejich způsob života a kultura se zachovaly ve velmi celistvé formě ještě z předkolumbovských dob. O jejich životě a práci se zemí natočil britský dokumentarista BBC Alan Ereira dva filmy.
Monika Michaelová, kterou k sobě jejich kmen pozval, organizuje setkání, kde s touto prací seznamuje širokou veřejnost. Je také zakladatelkou Nadačního fondu Mosty-Puentes, který se snaží propojovat talentované lidi v Česku s domorodou moudrostí tak, abychom se s naší vlastní krajinou naučili komunikovat a pečovat o ni.
Protože je tento způsob vědění v civilizované Evropě už dlouhou dobu pozapomenutý, dostali tři mamové a jedna sáha (ženská zástupkyně této duchovní tradice) za úkol cestovat na druhou stranu světa a o svoji moudrost se s lidmi u nás podělit. Celé léto tak podnikají v Česku cesty na významná místa a potkávají se s těmi, kteří už touto přírodní cestou ve svém životě jdou. A společně se v obřadech očisty mysli snaží přicházet na společný jazyk, který se nedá tak dobře vyjádřit slovy a spíš jej lze ve společném prostoru nahmatat.
Jak můžou lidé u nás se svým vzděláním nedostačujícím pro schopnosti, jako je čtení z vody, rozhovory s různými živými druhy nebo jasnovidectví na učení lidí Kogi a Wiwa navázat? „Pochopila jsem, že i my si potřebujeme uspořádat svoje myšlení, očistit se od všeho, co nás zatěžuje, co zatěžuje mysl a život. Abychom mohli žít jednoduše a šťastně,“ popisuje Michaelová.
„Čím můžu být vlastně životu prospěšná? Co je tady moje práce? Odjakživa byla tak nějak mimo kategorie, mimo škatulky a chtěla jsem to pochopit. Od lidí Kogi jsem dostala odpověď. Od té doby velmi dobře chápu, jak je důležité si takové otázky pokládat v tichu na místech, jakým je třeba právě toto obřadní místo a v klidu, beze spěchu a beze stresu si vyčkat, až se ta odpověď narodí v člověku samotném. Protože to je, jak to učení probíhá,“ dodává.
Je znovunastolení rovnováhy mezi lidským a přírodním světem v naší době klíčové? A dá se vytvořit uvnitř nás? Poslechněte si celý příspěvek.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
