Velvyslankyně Jan Thompson: Ještě v 70. letech musely britské diplomatky po zasnoubení odejít z práce

Jak byste srovnala zastoupení žen na vládní úrovni v České republice a ve Velké Británii?
V současnosti máme osm ministryň, což dělá více než třetinu z celého počtu. V České republice jsou tři z šestnácti. Máme také vůbec nejvyšší počet poslankyň, v dolní komoře jich je skoro třicet procent a číslo stabilně stoupá. V naší horní komoře je to čtvrtina. Po druhé v historii vede naši vládu žena, a když byla zvolena, vyhrála nad jedinou druhou kandidátkou. Ženy vedou i parlamenty ve Skotsku a Severním Irsku.

Debata o kvótách je v britských médiích i politice odlišná od té v České republice. Ve Velké Británii vidíme, že snaha o to mít padesátiprocentní reprezentaci žen, může vyhrát volby. Proč se to děje až teď?
Myslím, že je to velmi stabilní dlouhodobý proces. Některé politické strany přicházely s kandidátkami, na kterých jsou jen ženy, aby jim pomohly prosadit se, a určitě to pomohlo. Ovšem i v partajích, které neexperimentovaly s kvótami, jako například v Konzervativní straně, se ženy dostávají nahoru. Určitě jde o „role models“ – jednu premiérku, konzervativní předsedkyni vlády Margaret Thatcherovou, jsme měly už opravdu dávno. Na druhou jsme sice čekali velmi dlouho, ale i tak je druhá premiérka v evropském kontextu jedinečná. Britská vláda také nedávno založila komisi pro rovnoprávnost žen, která činnost vlády ve vyváženější reprezentaci nebo třeba rozdíl v platech monitoruje.

V České republice je to dvacet devět procent. Jak vydělávají ženy na Britských ostrovech?
Ženy nyní dostávají ve Velké Británii statisticky o devatenáct procent menší plat. Nemělo by to být ani těch devatenáct, ale číslo stabilně klesá. Od roku 2018 budou muset zaměstnavatelé transparentně zveřejňovat informace o rozdílných platech žen a mužů. Bude se to týkat podniků od určitého počtu zaměstnanců, aby nařízení příliš nezatěžovalo malé firmy.

Enjoyed briefing Czech print and broadcast media on UK priorities for #Brexit and a bright future for UK/Czech partnership + collaboration pic.twitter.com/fnxNT4Bs0u

— Jan Thompson (@JanThompsonFCO) 22. září 2016

Myslíte, že tohle je ten správný způsob, jak společenskou situaci změnit?
Naše současná vláda má snížení rozdílů mezi platy žen a mužů jako jeden ze svých cílů. Myslím, že dokud nezavedete nějaké formální struktury, jako kontrolní komise nebo zákony, tak je velmi těžké tyto závazky vymáhat. Transparentnost může změnu urychlit. O statistikách se dříve vůbec nemluvilo a ženy ani netušily, že dostávají méně peněz. Osobně si myslím, že zaměstnavatelé si také mnohem více uvědomují, že je v jejich zájmu mít podřízené genderově i jinak diverzifikované.

Bývalá britská velvyslankyně v Teheránu Jane Marriott říká, že není problém, aby žena v tomto regionu zastupovala západní stát a výhodou je, že mohla komunikovat s celou populací, nejen s muži. Jsou diplomatky ve Velké Británii vyhledávané?
Lidé často generalizují a říkají, že ženy mají lepší komunikační dovednosti, ale stejně jako vláda nebo firmy, i diplomacie by měla být vyrovnaná, přesně z důvodů, které říkáte. Na britském ministerstvu zahraničí tvoří starší management ze třiceti procent ženy, máme radu ministerstva zahraničí, kde je padesát osm procent žen a máme padesát velvyslankyň, což je sice pod polovinou, ale jde to strmě nahoru. Ještě před pár lety by takové číslo bylo nemyslitelné. V Praze jsem čtvrtá velvyslankyně v řadě. Většina lidí je z toho překvapená, přitom kdyby to byl čtvrtý muž, tak se nad tím nikdo ani nepozastaví.

Před několika desetiletími to diplomatky prý takto jednoduché neměly – pokud se zasnoubily, tak musely okamžitě odejít ze služby, je to pravda?
Ano, změnilo se to až v roce 1973. Ušli jsme velký kus cesty za docela krátkou dobu.

Zásadní téma pro političky, které podle všeho nemohou vyhrát, je mateřství. Pokud mají děti, tak se o ně nestarají dost, a pokud nejsou matkami, tak zase nejsou stoprocentní ženy. Co mají ženy dělat, aby nad touto argumentací zvítězily?
Nemyslím si, že to minimálně ve Velké Británii bude trvat dlouho. Naše premiérka nemá děti, první ministryně Skotska také ne a hodně se o tom mluví v médiích. Mnoho lidí v tom, jestli politici a političky mají nebo nemají děti, nevidí žádný veřejný zájem. Pozoruji ale velkou změnu v myšlení a nejen u genderových otázek, ale také sexuality. Ve Skotsku jsou tři nebo čtyři politické strany vedeny ženami a muži, kteří jsou otevřeně homosexuální. Před deseti lety by to bylo nemyslitelné, šok nebo problém. Dnes se spolu tyto netradiční rodiny fotí na sociální média a ničím se netají. Je pro nás důležitá otevřenost, diverzita a multietnicita.

Označují se britští politici a političky veřejně za feministy a feministky?
Dobrá otázka. I ve Velké Británii byla feministka dlouho považována za velmi agresivního člověka, která nenávidí muže. Dnes má termín jemnější konotace. Je to někdo, kdo si přeje, aby ženy měly stejné příležitosti jako muži, a který pomáhá ženám postupovat výše. Zajímavé je, že o tom slovu samotném se v Británii už tolik nemluví. Lidé se tak veřejně neidentifikují, protože už je to norma. Británie je také považovaná za nejlepší zemi na světě pro podnikatelky. Možná už jsme v post-feministické fázi.

Britská premiérka Theresa May|foto: Attribution 2.0 Generic (CC BY 2.0) (CC BY 2.0)

Byla jste vy sama nadšená z toho, že se podruhé v historii stala britskou premiérkou žena?
Nevím, jestli bych řekla nadšená. Měla jsem radost z toho, že obě kandidátky byly ženy a nikdo to moc neprožíval. Přála jsem si hlavně, aby vybrali tu nejlepší.

Lidé občas v této situaci mluví o skleněném útesu. Politika je natolik složitá a nepříjemná, že ji muži nakonec přenechají ženám. Slyšela jste o tom?
Neslyšela. Ve Velké Británii se takhle nediskutuje. Spíš naopak se mluví o tom, že tento problém třeba zvládnou ženy lépe. To jsou ale znovu velké generalizace.